Separační úzkost u dětí i dospělých: příčiny a řešení

Úvod

Separační úzkost se nejčastěji vyskytuje u malých dětí ve věku od šesti měsíců do tří let, kdy je strach z odloučení běžnou vývojovou fází. U některých jedinců však může tento stav přetrvávat nebo se objevit v pozdějším věku, což může vést k vážným emocionálním a behaviorálním problémům.

Separační úzkost bývá často reakcí na stresové situace, jako je nástup do školky, změna bydliště nebo ztráta blízké osoby – podrobněji se na to podíváme vzápětí. Rozpoznání a léčba separační úzkosti je klíčová pro zajištění zdravého psychologického vývoje a pohody jedince.

Příčiny separační úzkosti jsou komplexní a zahrnují kombinaci genetických, biologických a environmentálních faktorů. Jedná se o přirozenou součást vývoje jedince, pokud se objevuje mezi 6. a 12. měsícem a může přetrvávat až do věku tří let. Zde jsou některé z hlavních příčin:

Projevy separační úzkosti

Separační úzkost se může projevovat různými způsoby, které se liší v závislosti na věku a individuálních charakteristikách jedince. Níže jsou uvedeny některé z nejběžnějších projevů separační úzkosti u malých dětí:
 

• Intenzivní strach nebo neklid při odloučení od rodiče nebo pečovatele.
• Opakované noční můry s tématem odloučení.
• Fyzické symptomy, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční potíže nebo nevolnost při očekávání odloučení.
• Odpor k návštěvě školky nebo jiných míst, kde dochází k odloučení.
• Přehnaná potřeba být stále v přítomnosti rodiče nebo pečovatele, neustálé kontrolování jejich přítomnosti.
   

Je však třeba mít na paměti, že mnohé z těchto symptomů mohou být typické i pro jiné stavy, jako jsou například ostatní druhy úzkostí, porucha autistického spektra či obsedantně-kompulzivní porucha. Konečnou diagnostiku, důležitou pro efektivní řešení potíží, tak může stanovit jedině odborník (dětský psychiatr, popř. klinický psycholog).

Separační úzkost u starších dětí a dospívajících

Separační úzkost (známá i jako separační úzkostná porucha) u starších dětí je méně častá, o to vážnější jsou ale důsledky na jejich vývoj a každodenní život. Starší děti se separační úzkostí často odmítají chodit do školy nebo mají výrazné problémy s koncentrací během vyučování, což vede k absencím a zhoršenému školnímu prospěchu. Starší děti mohou rovněž projevovat výše zmiňované fyzické příznaky úzkosti, což může vést k častějším návštěvám lékaře.

Starší děti mohou být extrémně závislé na rodičích, což může vést k napětí a konfliktům v rodině. Rodiče navíc často nevědí, jak správně reagovat, což může situaci ještě zhoršit. Rovněž mohou mít potíže s navazováním a udržováním přátelství, protože se bojí být mimo domov nebo bez rodičů. Izolace a osamělost mohou být důsledkem těchto obav.

Je důležité, aby rodiče a pečovatelé starších dětí s projevy separační úzkosti vyhledali odbornou pomoc, neléčené potíže se totiž mohou přenést do dospělosti. Psychoterapie může být velmi účinná při zvládání úzkostných symptomů a zlepšení celkového fungování dítěte.

Separační úzkost u dospělých

Separační úzkost není výhradně dětskou záležitostí, může postihnout i dospělé. Dle různých studií postihuje dokonce 1 až 6 % dospělé populace, což rozhodně není zanedbatelné množství. Hlavním problémem bývají pochopitelně pra­covní a společenské problémy, úzkost může ovlivnit schopnost dospělých plnit pracovní povinnosti a působit časté absence. Problematická bývá i nadměrná závislost na partnerovi nebo rodinných příslušnících. Dospělí mohou mít problém být sami, což může vést k napětí ve vztazích a omezené schopnosti samostatného rozhodování.

Dospělí se separační úzkostí také mívají strach o blízké osoby. Ten může být do jisté míry pochopitelný, například u vlastních potomků, problémem je ale intenzivní a iracionální strach, že se něco špatného stane, pokud zrovna nejsou s nimi. Tento strach může být vyčerpávající a ovlivnit jejich schopnost fungovat v každodenním životě. Podobně jako děti, i dospělí mohou zažívat fyzické příznaky úzkosti, jako jsou bolesti hlavy, nevolnost, zrychlený tep a potíže s dýcháním.

Pro zvládnutí separační úzkosti u dospělých je důležité vyhledat odbornou pomoc. Kognitivně-behaviorální terapie i jiné formy psychoterapie mohou pomoci dospělým porozumět a zvládat jejich úzkost. V některých případech může být doporučena dočasná medikace, aby se snížila intenzita symptomů.

Doporučené postupy

Při zvládání separační úzkosti existuje několik doporučených postupů, které mohou pomoci jak dětem, tak dospělým. Tyto postupy zahrnují jak preventivní opatření, tak intervenční strategie, které se zaměřují na zmírnění symptomů a zlepšení celkové pohody. Zde je několik klíčových doporučení:
 

• Vytváření bezpečného a podpůrného prostředí: Je důležité, aby jedinci cítili bezpečí a podporu ve svém okolí. Rodiče by měli být citliví na potřeby svých dětí a poskytovat jim dostatek lásky a jistoty. U dospělých je pak důležité mít pevnou síť podpory od přátel i rodiny.
• Postupné vystavování stresorům: Postupné vystavování se situacím, které vyvolávají úzkost, může pomoci snížit její intenzitu. Tento proces by ale měl být postupný a probíhat pod dohledem odborníka. U dětí to může znamenat krátkodobé odloučení, které se postupně prodlužuje.
• Učení se relaxačním technikám: Relaxační techniky, jako je hluboké dýchání, meditace nebo progresivní svalová relaxace, mohou být velmi účinné při snižování úzkosti. Tyto techniky mohou pomoci jednotlivcům lépe zvládat stresové situace a zlepšit jejich celkovou pohodu.
• Rozvoj sociálních dovedností: Děti i dospělí mohou těžit z rozvoje sociálních dovedností, které jim pomohou lépe navazovat a udržovat vztahy. To může zahrnovat trénink v komunikaci, asertivitě a řešení konfliktů.
• Pravidelná rutina: Pravidelná denní rutina může poskytnout pocit jistoty a předvídatelnosti, což často pomáhá snížit úzkost. U dětí je důležité, aby měli pravidelný čas na spaní, jídlo a hru. U dospělých může pravidelná rutina zahrnovat pevné pracovní časy, pravidelné cvičení a čas vyhrazený na relaxaci.
• Otevřená komunikace: Povzbuzení otevřené komunikace o pocitech a obavách může pomoci jednotlivcům lépe porozumět svým úzkostem a zvládat je. Rodiče by měli naslouchat svým dětem a poskytovat jim podporu bez souzení. Dospělí by pak měli mít důvěryhodné osoby, se kterými mohou otevřeně mluvit o svých obavách (blízký přítel, terapeut).
   

Implementace těchto doporučených postupů může výrazně přispět ke snížení symptomů separační úzkosti a zlepšení kvality života postižených osob.

Léčba a terapie

Cílem efektivní léčby je snížit symptomy úzkosti a zlepšit schopnost jedince fungovat v každodenním životě. Jednou z nejúčinnějších forem terapie pro léčbu separační úzkosti je kognitivně-behaviorální terapie. Ta pomáhá dětem i dospělým identifikovat a změnit negativní myšlenkové vzorce a chování, které přispívají k jejich úzkosti. Zahrnuje techniky, jako je expoziční terapie a trénink relaxačních technik.

Rodinná terapie (popř. rodinná poradna) může být užitečná především u dětí. Tato forma terapie se zaměřuje na zlepšení komunikace a podpory v rodině a na řešení problémů, které mohou přispívat k úzkosti dítěte. U dětí se také používá herní terapie, která umožňuje vyjadřovat své pocity a obavy prostřednictvím hry. Terapeut používá různé herní techniky k tomu, aby pomohl dítěti zvládat úzkost a rozvíjet zdravé copingové strategie.

Podpůrné skupiny mohou být prospěšné jak pro děti, tak pro dospělé. Účastníci těchto skupin mohou mezi sebou sdílet své zkušenosti a strategie zvládání úzkosti, což může poskytnout pocit sounáležitosti a podpory. V některých případech může být doporučena medikace, aby se snížila intenzita úzkostných symptomů.

Antidepresiva a anxiolytika (léky proti úzkostem) mohou být předepsána lékařem. Medikace sama o sobě ale není řešením, vždy by měla být vždy kombinována s psychoterapií a pečlivě monitorována lékařem.Každý jedinec je jiný, a proto je důležité přizpůsobit léčebný plán individuálním potřebám konkrétního pacienta.

Prevence separační úzkosti

Prevence separační úzkosti je klíčová pro minimalizaci rizika vzniku tohoto stavu a zajištění zdravého psychologického vývoje. Existuje několik strategií, které mohou pomoci předcházet rozvoji separační úzkosti u dětí i dospělých:
 

• Poskytování bezpečného a stabilního prostředí: Zajištění stabilního a bezpečného prostředí, kde se jedinci cítí chráněni a milováni, je zásadní pro každého. Děti potřebují rutinu a předvídatelnost, které jim dodávají pocit jistoty.
• Podpora nezávislosti: Povzbuzování dětí k postupné nezávislosti – například nechat je trávit čas s jinými členy rodiny nebo kamarády bez přítomnosti rodičů.
• Otevřená komunikace: Povzbuzování otevřené komunikace o pocitech a obavách může pomoci předcházet separační úzkosti. Rodiče by měli být dostupní a ochotní naslouchat svým dětem.
• Vytváření pozitivních zkušeností s odloučením: Krát­kodobé odloučení, které se postupně prodlužuje, může dětem ukázat, že odloučení je normální a bezpečné.
• Modelování zdravého zvládání úzkosti: Rodiče a pečovatelé mohou sloužit jako vzory pro zdravé zvládání úzkosti. Pokud děti vidí své rodiče, jak efektivně zvládají stres a úzkost, mohou se naučit podobné strategie.
• Včasná intervence: Pokud se začnou objevovat příznaky separační úzkosti, je důležité vyhledat pomoc co nejdříve. Včasná intervence může zabránit tomu, aby se úzkostné symptomy zhoršily a staly se chronickými.
   

Prevence separační úzkosti vyžaduje kombinaci podpory, komunikace a praktických strategií. Tím, že vytvoříme prostředí, které podporuje bezpečnost a nezávislost, můžeme snížit riziko rozvoje separační úzkosti a podpořit zdravý psychologický vý­voj.

Časté mýty o separační úzkosti

Závěr

Separační úzkost je komplexní a často náročná porucha, která může postihnout jedince v různých fázích života, nejen v raném dětství. Její příčiny jsou mnohostranné a zahrnují genetické, biologické i environmentální faktory. Projevy separační úzkosti mohou výrazně ovlivnit kvalitu života postižených osob, a proto je důležité tuto poruchu včas rozpoznat a adekvátně léčit.

Efektivní léčba zahrnuje kombinaci psychoterapeu­tických přístupů, jako je kognitivně-behaviorální terapie, v některých případech i medikaci. Pre­vence separační úzkosti zahrnuje vytváření bezpečného prostředí, podporu nezávislosti a otevřenou komunikaci o pocitech a obavách.

Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Zdroje

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/pmc/ar­ticles/PMC2846­894/

https://pubmed­.ncbi.nlm.nih­.gov/32809628/

https://www.psycho­logytoday.com/in­tl/conditions/se­paration-anxiety

https://www.the­recoveryvilla­ge.com/mental-health/separation-anxiety/separation-anxiety-statistics/

https://www.me­dicalnewstoda­y.com/articles/322070

https://www.ma­yoclinic.org/di­seases-conditions/se­paration-anxiety-disorder/symptoms-causes/syc-20377455

https://www.he­althline.com/he­alth/anxiety/se­paration-anxiety

https://my.cle­velandclinic.or­g/health/dise­ases/23142-separation-anxiety

https://www.stan­fordchildrens­.org/en/topic/de­fault?id=sepa­ration-anxiety-disorder-in-children-90-P02582

https://www.u­nicef.org/paren­ting/child-care/managing-child-separation-anxiety