Poruchy pozornosti (ADHD, ADD)

Poruchy pozornosti patří mezi nejčastěji diagnostikované neurovývojové poruchy u dětí i dospělých. Jsou to poruchy vrozené, které člověka zpravidla provází celý život, tudíž se netýkají jen dětí. Bez léků, terapie či podpory mohou způsobovat značné potíže ve škole, práci, domácnosti i v mezilidských vztazích.
 

Obsah

1. Typy poruch pozornosti
2. Příčiny vzniku poruch pozornosti
3. Příznaky a projevy
4. Diagnostika poruch pozornosti
5. Léčba a intervence
6. Dopady na každodenní život
7. Podpora jedinců s poruchami pozornosti
8. Závěr
9. Zdroje

Typy poruch pozornosti

Za posledních několik desetiletí se výzkum poruch pozornosti posunul značně kupředu. Proto docházelo i k jistým změnám v odborné klasifikaci, což dnes občas vede k menšímu nedorozumění mezi odborníky a laiky. Setkat se můžeme s následujícími termíny:
 

• ADHD: Porucha pozornosti s přítomností hyperaktivity. V běžném pojetí jde o obtíž udržet pozornost na konkrétní téma (např. školní předmět nebo pracovní úkol), kterou doprovází zvýšená aktivita či impulzivita (např. potíž sedět na židli několik hodin).
• ADD: Porucha pozornosti bez hyperaktivity, kdy má jedinec „pouze“ problémy s koncentrací. Dnes už je termín ADD považován v odborné literatuře za zastaralý a pojímá se jako jeden z podtypů ADHD, z praktického hlediska se ale stále ještě hojně používá.
• Hyperaktivní porucha s impulzivitou: Tento podtyp zahrnuje jedince, kteří jsou hyperaktivní a impulzivní, ale nemají problémy s pozorností.
• Kombinovaný typ: Nejčastější formou poruch pozornosti je kombinovaný typ, kdy jedinec vykazuje symptomy spojené jak s poruchou pozornosti, tak s hyperaktivitou a impulzivitou.

Příčiny vzniku poruch pozornosti

Přesné příčiny poruch pozornosti nejsou známy, ale je obecně přijímáno, že klíčovou roli hraje kombinace genetických, neurobiologických a environmentálních faktorů. Mnoho vědeckých studií ukazuje, že genetické predispozice mohou zvyšovat riziko vzniku poruch pozornosti, v praxi pak například spousta rodičů dětí v procesu diagnostiky zjišťuje, že i oni sami celý život poruchou pozornosti trpěli.

Environmentální faktory, jako jsou rodinné stresory nebo psychosociální trauma, mohou také zvýšit riziko vzniku poruch pozornosti nebo zhoršit jejich projevy. Některé studie poukazují i na to, že komplikace během těhotenství, vystavení toxickým látkám nebo infekcím v dětství a rané zranění mozku mohou potenciálně přispět k vývoji těchto poruch.

Příznaky a projevy

Symptomy poruch pozornosti jsou různorodé a liší se podle věku, pohlaví i individuálních charakteristik jedince. Mezi projevy tak může obecně patřit:
 

• Problémy s koncentrací: Obtížnost udržet či zaměřit pozornost při vykonávání úkolů nebo při hře.
• Hyperaktivita: Nepřetržitý pohyb, jako je bouchání nohama, nepokojné ruce nebo neschopnost sedět na jednom místě.
• Hypoaktivita: Mezi projevy se řadí i tzv. hypoaktivita, kdy je člověk naopak utlumený a zpomalený. 
• Impulzivita: Jednání bez přemýšlení o důsledcích, často vede k nehodám nebo sociálním konfliktům.
• Zapomnětlivost: Zapomínání na každodenní činnosti, jako je dělání úkolů nebo zařízení něčeho.
   

V dnešní době internetu a sociálních sítí vykazuje velké množství dětí a mladistvých určité projevy připomínající ADHD. Ty však mohou být způsobeny pouze přehlcením, kdy je vyvíjející se mozek vystaven ohromnému množství informací, a to navíc ve formě velmi krátkých videí. Technologie samotné nás k takovému chování nabádají. Konečnou diagnózu poruchy pozornosti je tak důležité nechat na odborníkovi.

Diagnostika poruch pozornosti

Diagnostikování poruch pozornosti obvykle vyžaduje komplexní hodnocení, které zahrnuje klinické rozhovory, pozorování chování a psychologické testy. Lékaři a specialisté pravidla konzultují i s rodinnými příslušníky, učiteli nebo jinými osobami blízkými pacientovi, aby získali širší pohled na chování jedince v různých situacích a prostředích. Diagnostikovat se mohou i dospělí, v takovém případě je třeba ověřit, že příznaky poruchy pozornosti se u jedince projevovaly již v dětství.

Při hodnocení je také důležité rozlišovat mezi poruchami pozornosti a jinými možnými stavy nebo poruchami, které mívají podobné příznaky, jako jsou úzkostné poruchy, depresivní stavy, určité poruchy učení, bipolární afektivní porucha, hraniční porucha osobnosti a další. K tomu účelu se používá tzv. diferenciální diagnostika.

Léčba a terapie

Jelikož jde o vrozené poruchy, cílem léčby je pomoci jedincům zlepšit svou schopnost soustředit se, redukovat příznaky a zlepšit celkovou kvalitu života. K tomu může být využita kombinace následujících postupů:
 

• Léková terapie: Stimulanty, jako jsou metylfenidát a amfetaminy (např. adderall), jsou často předepisovány k léčbě poruch pozornosti. Tyto léky mohou pomoci zlepšit koncentraci a snížit hyperaktivitu a impulzivitu.
• Behaviorální terapie: Tato terapie se zaměřuje na výuku dovedností jak zvládat stres, zlepšovat organizaci a plánování a jak lépe komunikovat s ostatními.
• Psychoedukace: Vzdělávání pacientů a jejich rodin o poruchách pozornosti může pomoci lidem lépe chápat a zvládat jejich stav.
• Rodinná intervence: Pro děti je důležitá opora v rodině, nastavení řádu a klidné prostředí na učení. Je důležité dítě motivovat a kontrolovat dokončení úkolů. 

Dopady na každodenní život

Poruchy pozornosti mají značný dopad na každodenní život jedince, ať už dítěte, dospívajícího nebo dospělého. Tyto dopady mohou být vidět v různých oblastech života:
 

• Školní prostředí: Studenti s poruchami pozornosti mívají potíže s koncentrací na lekce, dokončením úkolů včas nebo udržením organizace. Mohou také často zapomínat na domácí úkoly nebo potřebné materiály.
• Pracovní prostředí: Dospělí s poruchami pozornosti se trápí u plnění některých úkolů, dodržování lhůt a udržení organizace. Mohou být také snadno rozptýleni a mít potíže s prioritizací ú­kolů.
• Sociální interakce: Pro osoby s poruchami pozornosti je obtížné poslouchání ostatních, často je přerušují nebo mají potíže s pochopením sociálních vztahů. To může vést k nedorozuměním a konfliktům v osobní sféře.
• Domácí prostředí: V domácnosti může jedinec s poruchou pozornosti čelit výzvám spojeným s úklidem, plánováním a dodržováním rutiny. To může způsobit napětí mezi členy domácnosti.

Ačkoli tyto dopady mohou být náročné, s vhodnou podporou a strategiemi jsou jedinci s poruchami pozornosti schopni dosáhnout úspěchu ve všech oblastech svého života.