Infekční mononukleóza: příznaky, diagnóza a léčba

V drtivé většině se mononukleóza pře­náší slinami, dost často tedy intimním či úzkým kontaktem, nicméně existují také případy, kdy k přenosu došlo i krevní transfúzí. Nemoc může přenášet nemocný jedinec nebo tzv. přenašeč (zdravý nosič viru), jelikož virus zůstává v organismu po celý život a může dojít k jeho reaktivaci. In­kubační doba mononukleózy je 4 dny až 4 týdny po prvotní nákaze.

Snadná zaměnitelnost nemoci je zrádná v tom, že ve velké míře sdílí příznaky s klasickou strep­tokokovou angínou. V praxi se tak jedná především o:
 

• bolest břicha
• bolest hlavy
• svalové bolesti
• bolest v krku
• výrazná únava
• horečky s nadměrným pocením (u dětí může růst až ke 40 °C)
• zvětšení lymfatických uzlin, jater i sleziny
• vyrážky, otoky víček, krátkodobé zežloutnutí kůže
• ucpané dýchací cesty
   

Pokud výše zmíněné příznaky vykazujete, nebo máte podezření na mononukleózu svých dětí, neprodleně navštivte svého lékaře.

V rámci ankety jsme se čtenářů tohoto článku ptali na hlavní projevy mononukleózy u nich samotných nebo u jejich blízkých. Většina z nich uvedla bolest krku se zvětšenými mandlemi (70 %) a silnou únavu (68 %). Necelá polovina respondentů uvedla mezi hlavními příznaky horečku, bolest svalů a zvětšení lymfatických uzlin.
 

V další otázce jsme se respondentů ptali na pravděpodobný původ jejich infekce. Zde jsou výsledky:
 

• 52 % nejistý původ
• 15 % ve škole
• 15 % při blízkém kontaktu s nakaženou osobou (včetně líbání)
• 11 % v práci nebo na veřejném místě
• 7 % nemělo mononukleózu

V případě výše zmíněných příznaků je vždy dobré vyhledat lékaře, ať už se skutečně jedná o mononukleózu nebo o angínu. Ten by vám po důkladném rozhovoru poskytnout relevantní informace. V případě, že podezření na mononukleózu bude zjevné i ze strany lékaře, nastává finální diagnostika a potvrzení prostřednictvím jaterních testů, výtěru z krku a odběru krve. Pokud testy mononukleózu skutečně potvrdí, lékař většinou doporučí klidový režim, pravidelnou konzumaci vitamínů, kterou v závislosti na rozsahu symptomů mohou doprovázet antipyretika ke snížení horečky, případně obklady na krk.

V rozsáhlejších případech také ale může přistoupit ke kortikoidům, jestliže se dostaví výrazné obtíže oteklým krkem – přesněji s polykáním či dýcháním. Ve hře jsou výjimečně i antibiotika, pokud se jedná o bakteriální superinfekci, přestože se běžně při léčbě mononukleózy kvůli jejímu virovému původu normálně nepoužívají. Obecně se délka úplné léčby odhaduje v rozmezí několika měsíců – v některých případech může trvat až půl roku.

Onemocnění ustupuje do 2–4 týdnů, ale celková únava a slabost může přetrvávat i několik měsíců.

Za předpokladu, kdy má onemocnění rozsáhlejší charakter a příznaky neustupují ani přes předepsanou léčbu, může dojít také k hospitaliza­ci. Nejčastěj­ší komplikací je obstrukce dýchacích cest, mohou být i komplikace hematologické, neurologické a ruptura sleziny.

Přestože se mononukleóza na první pohled nemusí jevit jako závažné onemocnění, není radno ji podceňovat. Při zanedbané či „vychozené” léčbě je velkým rizikem přechod k jiným, závratnějším zdravotním komplikacím či infekcím – celkovému zeslabení imunitního systému či výrazným problémům se slezinou, která se, spolu s játry, ocitá tváří v tvář s mononukleózou v první linii. Lékaři, spolu s předepsanou léčbou, většinou proto mohou doporučit takzvanou jaterní dietu.

K tomuto kroku se přistupuje převážně za účelem zefektivnit proces celé léčby, aby se tělo lépe a rychleji zregenerovalo. Jedná se ve velké míře o omezení či celkové vynechání potravin, které mohou játra obecně nad svůj rámec zaměstnávat – tedy tučná a smažená strava, aromatické omáčky (kečupy, hořčice aj.), uzeniny či konzervované potraviny. V této souvislosti je však nejzásadnější věcí kompletní absence alkoholu, minimálně na půl roku. 

Pomyslnou alfou a omegou je dostatečná hydratace – obecně se doporučuje alespoň příjem 2 l tekutin denně. Benefitní účinky v tomto ohledu mají především čaje k podpoře jater či proložení stravy vitamíny z řady C a B-komplexu. U dětí v tomto ohledu sáhněte po příslušných variantách, případně jejich užití s lékařem zkonzultujte. Pokud však chcete dát spíše na rady našich babiček, můžete také sáhnout po česneku či například ostropestřci. Vhodnou alternativou jsou i různorodé doplňky stravy, které tyto extrakty obsahují.

Mononukleóza je bohužel jedním z těch onemocnění s nálepkou druhořadosti a snadné zaměnitelnosti s „běžnými virózami” a jejich tendencí to zkrátka, lidově řečeno, vyležet. Vzhledem k povaze celé nemoci a komplikacím, které ji mohou provázet, je proto vhodné zapomenout na samoléčbu. Pokud máte jakékoli podezření na mononukleózu jak u sebe, tak u vašich dětí, přistupte k co nejdřívější k návštěvě svého lékaře – ta je totiž tím nejzákladnějším kamenem k úspěšné léčbě.

Tento článek berte pouze jako informativní. V žádném případě neslouží jako plnohodnotná náhrada lékařské či lékárnické konzultace.