Lepra: vše, co byste měli vědět

Lepra je infekčním onemocněním, které napadá kůži a periferní nervy. Mnoho lidí si nejspíš lepru představí jako nějakou dávnou středověkou nemoc, které se také říkalo malomocenství. Ve vyspělých zemích byla lepra prakticky vymýcena, v mnoha tropických světových regionech je ale stále ještě rozšířená. V mírné podobě je lepra i bezpříznaková, jen ve vážných a neléčených případech vede lepra k onomu pověstnému znetvoření.

Příčinou lepry je většinou bakterie Mycobacterium leprae, kterou roku 1869 objevil norský vědec Gerhard Hansen – proto bývá malomocenství označováno jako Hansenova nemoc. Lepra není tolik nakažlivá, jak se často obecně soudí. Ačkoli není princip přenosu přesně znám, předpokládá se přenos převážně kapénkami z nosu a úst. Podání ruky či letmý dotyk by neměl mít žádný efekt. Nakazit se lze víceméně jen při blízkém a opakovaném kontaktu s infekčním jedincem, který se nijak neléčí. K nákaze jsou náchylní zejména lidé s oslabenou imunitou a děti.

Bakterie lepry mají dlouhou inkubační dobu. Symptomy malomocenství se zpravidla začnou znatelně projevovat po 3 až 5 letech od nákazy, případně i mnohem později. Někdy tak může být náročné zjistit, kde se jedinec nakazil. Opět je však třeba podotknout, že nákaza obecně zdravého jedince je velmi nepravděpodobná.

Lepra má poměrně širokou paletu projevů. Podle zasažené oblasti rozlišujeme tři základní formy lepry:

• Kožní forma lepry (lepromatózní): Projevuje se výskytem uzlů a následných vředů na kůži po celém těle. Jestliže se jedinec neléčí, vředy vytváří jizvy a trvalou deformaci tkání. Typicky je zasažena nosní a ústní sliznice, proto je tato forma lepry nejnakažlivější.
• Nervová forma lepry (tuberkuloidní): Projevuje se větším rozšířením vředů a lézí, které kromě kůže postihují i nervy a orgány. Zpravidla to znamená, že imunitní odpověď jedince je slabá. Vzhledem k zasažení nervů člověk ztrácí citlivost dané oblasti, například v prstech.
• Hraniční forma lepry: Jedinec vykazuje charakteristické symptomy obou předchozích forem najednou.

Základem diagnózy je klinické vyšetření, kdy lékař posoudí poměrně charakteristické příznaky lepry, jako jsou vředy či ztráta citu. Pro ověření diagnózy se provádí odběr tkáně a následný histologický rozbor. Teprve až po potvrzení diagnózy se provádí tzv. leprominový test, který určí, jakou konkrétní formu lepry daný jedinec má.

Jelikož je ale lepra bakteriálního původu, lze ji dnes účinně vyléčit antibiotiky. Konkrétně se používá specifická kombinace tří antibiotik, na kterou si bakterie lepry nedokážou vyvinutou rezistenci. Léčba může dle formy lepry trvat 6 až 12 měsíců. Při včasném odhalení nemoci se zamezí jakýmkoli trvalým následkům. Pokud měl ale jedinec již pokročilejší fázi lepry a došlo k poškození tkání, může vyžadovat zásah rekonstrukční plastické chirurgie. 

Nákaza leprou je potenciálním rizikem při cestách do určitých endemických oblastí nemoci. Jedná se zejména o rovníkovou Afriku a Madagaskar, některé části Latinské Ameriky včetně Karibiku a o jihovýchodní Asii. V těchto oblastech ale zpravidla existují různé preventivní a osvětové programy, kdy se již malé děti na školách učí rozpoznávat rané příznaky lepry.

Vzhledem k nepravděpodob­nosti nákazy prakticky neexistují žádná speciální omezení při cestě do endemických oblastí. Samozřejmostí je jen vyhnutí se blízkému kontaktu s nakaženými osobami. Neexistuje ani žádná specifická vakcína proti lepře. Předpokládá se, že očkování proti tuberkulóze může mít určitý vliv vzhledem k příbuznosti daných bakterií. U nás se toto očkování provádí už u nejmenších dětí, revakcinace v dospělosti není potřeba.

Kdysi lepra platila za obrovské stigma a ve středověké Evropě se dokonce nakažení jedinci izolovali do odlehlých leprosárií, kde zpravidla dožili. Někdy takoví jedinci museli nosit i zvony či rolničky, které upozorňovaly na jejich přítomnost.

V mnoha chudých regionech se mohou pacienti s leprou, a často i celé jejich rodiny, setkat se stigmatizací a diskriminací dodnes. To mimo jiné komplikuje vymýcení nemoci. Sociální izolace společně s deformací kůže, ztrátou citu a následnou invaliditou má pak pochopitelně obrovské důsledky také pro psychiku. Nicméně dobrou zprávou je, že v tomto desetiletí probíhá rozsáhlý program Světové zdravotnické organizace (WHO), který si klade za cíl masivní redukci lepry, boj se stigmat a další rozvíjení výzkumu.

https://www.who­.int/health-topics/leprosy
https://www.nzip.cz/…senova-nemoc

Článek má pouze informativní charakter. Neslouží jako náhrada lékařské či lékárnické konzultace.