Kožní molusky: přenos, příznaky a léčba

Kožní molusky je poměrně častá kožní infekce způsobená virem. Jsou to kulaté, pevné a bezbolestné hrbolky. V případě rozškrábnutí či zranění se infekce může rozšířit na okolní kůži. Nemoc se šíří kontaktem mezi lidmi a kontaktem s infikovanými předměty.

Co jsou kožní molusky?

Kožní molusky jsou malé, perlově bílé výrůstky / puchýřky / bradavičky s mírným důlkem uprostřed a zhruba o velikosti špendlíkové hlavičky (od 1 do 6 mm), které se mohou objevit na kůži postižených osob. Při zmáčknutí vytéká z výrůstků světlá a bělavá tekutina. Molusky se často objevují na rukou, obličeji, pažích, nohách a na intimních místech. I když většinou nejsou bolestivé, často způsobují svědění nebo nepohodlí.

Toto onemocnění je způsobené virem z rodiny Poxviridae, konkrétně virem Molluscum contagiosum. Tato infekce je nejběžnější u dětí předškolního a školního věku, ale může postihnout lidi všech věkových skupin, zejména náchylní jsou atopici, osoby s oslabeným či cíleně potlačovaným imunitním systémem.

Přenos a šíření

Virus Molluscum contagiosum je vysoce nakažlivý. Přenáší se přímým kontaktem s kožními výrůstky nebo nepřímým kontaktem prostřednictvím kontaminovaných ploch (bazén, sauna, sprcha) či předmětů, jako jsou ručníky, hygienické potřeby, žínky, hračky nebo oblečení. K infekci může také dojít v důsledku tření kůže o kůži, což je běžné například při sportovních aktivitách či při pohlavním styku. Nakažlivý je především vnitřní sekret (tzv. moluskové tělísko), který je plný dalších virů, které infekci šíří. Tato bělavá hmota vytéká v důsledku rozškrábání, kterému zejména malé děti kvůli svědění těžko odolávají.

Důležité je si uvědomit, že stejně jako u neštovic je po celou dobu výsevu puchýřků osoba infekční. Při dodržení hygienických zásad není nutné vyloučení z kolektivu, ale návštěvám bazénů a saun je zapotřebí se vyhnout. 

Symptomy a diagnostika

První příznaky kožních molusků se obvykle objevují 2 až 12 týdnů po expozici viru. Výrůstky mohou být jednotlivé a samostatně se vyskytující nebo v skupinkách.

Jak již bylo zmíněno, kožní molusky obvykle nezpůsobují bolest, ale bývají často svědivé. Právě to bývá dobrým diagnostickým vodítkem, protože bradavice, puchýře a jiné zaměnitelné kožní obtíže zpravidla nesvědí.  Imunitní systém může reagovat zánětlivou reakcí a tudíž okolí puchýřků může být načervenalé a nateklé. U pacientů s oslabeným imunitním systémem mohou být výrůstky větší, nepříjemnější a méně typické.

Diagnostika molusků se obvykle provádí na základě klinického vyšetření postižené oblasti.  Lékař je většinou identifikuje snadno, případně odebere vzorek k potvrzení diagnózy.

Léčba kožních molusků

Mnoho případů kožních molusků odezní samovolně do 6–12 měsíců bez léčby. Avšak v některých situacích, zejména pokud výrůstky způsobují nepohodlí nebo kosmetické problémy a je třeba zabránit dalšímu šíření, je vhodné zahájit léčbu. Existuje několik možných léčebných metod pro zbavení se kožních molusků, lze je rozdělit na invazivní a neinvazivní:

1. Chirurgické léčba: Znecitlivění postiženého místa (zejména u dětí lokálním anestetikem) a seškrábání výrůstků ostrým lékařským nástrojem nebo vyštípání pinzetou. Nejvíce invazivní, ale nejúčinnější metoda. Chirurgická léčba obvykle nemá výrazné kosmetické následky, nicméně může se stát, že zůstane malá jizvička. 
2. Laser: Stejný princip jako chirurgická léčba, ale méně invazivní. Odstranění laserem může být bolestivé. Tuto metodu navíc obvykle nehradí pojišťovna.
3. Kryoterapie: Zamrazení výrůstků tekutým dusíkem.

Kromě mechanického odstranění jsou často používaná jen topická léčiva: krémy nebo masti aplikované přímo na výrůstky. Tyto prostředky přispívají k odstranění molusků nebo ke snížení svědění.

U mladších dětí volíme tzv. neinvazivní postupy v domácím prostředí. Spektrum je široké a zahrnuje: leptadla s obsahem kyseliny salicylové anebo mléčné, roztok hydroxidu draselného, lihovou či jodovou dezinfekci, éterické olejíčky s antivirovými účinky (např. čajovník australský) nebo pasty s obsahem zinku. Vždy je vhodné se informovat s lékařem a lékárníkem, mnoho těchto přípravků není vždy plně dostupných. 

Ke zmírnění svědivých projevů lze aplikovat perorálně podané antihistaminikum.

Podpůrnou přírodní léčbou může být posilování imunity. K tomu poslouží vitamín C, vitamín D, přípravky bohaté na betaglukany, krátkodobě echi­nacea nebo také některé medicinální houby, jako je například reishi.

Je důležité konzultovat vše s dermatologem nebo  jiným lékařem před zahájením jakékoliv léčby. 

Prevence

I když je obtížné zcela se vyvarovat expozici viru Molluscum contagiosum, existuje několik opatření, která mohou pomoci snížit riziko nakažení:

• Osobní hygiena: Pravidelné mytí rukou a koupele mohou snížit riziko šíření viru.
• Vyvarujte se přímého kontaktu: Vyhněte se dotýkání molusků, ať už na vašem těle nebo na těle jiné osoby.
• Udržujte pokožku suchou: Vlhké prostředí může podporovat šíření viru.
• Nesdílejte osobní předměty: Ručníky, hračky nebo oblečení mohou být kontaminovány, pokud přišly do kontaktu s infikovanou pokožkou.
• Zdravá strava, dostatek tekutin: Dbejte na dostatek vitamínů, minerálů, vyváženou stravu a dostatek tekutin. Nelze opomíjet ani dostatek spánku. 

Rizikové skupiny

Některé skupiny osob jsou náchylnější k infekci viru Molluscum contagiosum: