Kožní molusky: přenos, příznaky a léčba

Kožní molusky je poměrně častá kožní infekce způsobená virem. Jsou to kulaté, pevné a bezbolestné hrbolky. V případě rozškrábnutí či zranění se infekce může rozšířit na okolní kůži. Nemoc se šíří kontaktem mezi lidmi a kontaktem s infikovanými předměty.

Co jsou kožní molusky?

Kožní molusky jsou malé, perlově bílé výrůstky / puchýřky / bradavičky s mírným důlkem uprostřed a zhruba o velikosti špendlíkové hlavičky (od 1 do 6 mm), které se mohou objevit na kůži postižených osob. Při zmáčknutí vytéká z výrůstků světlá a bělavá tekutina. Molusky se často objevují na rukou, obličeji, pažích, nohách a na intimních místech. I když většinou nejsou bolestivé, často způsobují svědění nebo nepohodlí.

Toto onemocnění je způsobené virem z rodiny Poxviridae, konkrétně virem Molluscum contagiosum. Tato infekce je nejběžnější u dětí předškolního a školního věku, ale může postihnout lidi všech věkových skupin, zejména náchylní jsou atopici, osoby s oslabeným či cíleně potlačovaným imunitním systémem.

 

Pilulka odborník PharmDr. Jana Krejcarová říká:

„Moluska jsou jedním z dalších onemocnění, které se snadno šíří v dětském kolektivu. Vzhledem k “nevytrénované imunitě” mladších pacientů a častému skupinovému kontaktu “bez zábran” představují děti snadnější cíl. Moluska nepředstavují ohrožení na životě, avšak dokážou pěkně potrápit a při boji s nimi je zapotřebí obrnit se hromadou trpělivosti. A to především u atopiků a osob s oslabenou imunitou. 

 

Moluska přivádí rodiče a jejich ratolesti do ordinací kožního lékaře, kde je možné jejich snadné odstranění pomocí ostrých nástrojů, případně laserem nebo zmrazením. Pro menší a citlivější pacienty jsou k dostání masti a jiné léčivé preparáty, které mají sice nižší účinnost, nicméně jsou lépe snášeny. Důležitá je edukace pacientů a rodičů o průběhu léčby, názorné předvedení ošetření.“

Přenos a šíření

Virus Molluscum contagiosum je vysoce nakažlivý. Přenáší se přímým kontaktem s kožními výrůstky nebo nepřímým kontaktem prostřednictvím kontaminovaných ploch (bazén, sauna, sprcha) či předmětů, jako jsou ručníky, hygienické potřeby, žínky, hračky nebo oblečení. K infekci může také dojít v důsledku tření kůže o kůži, což je běžné například při sportovních aktivitách či při pohlavním styku. Nakažlivý je především vnitřní sekret (tzv. moluskové tělísko), který je plný dalších virů, které infekci šíří. Tato bělavá hmota vytéká v důsledku rozškrábání, kterému zejména malé děti kvůli svědění těžko odolávají.

Důležité je si uvědomit, že stejně jako u neštovic je po celou dobu výsevu puchýřků osoba infekční. Při dodržení hygienických zásad není nutné vyloučení z kolektivu, ale návštěvám bazénů a saun je zapotřebí se vyhnout. 

 

Symptomy a diagnostika

První příznaky kožních molusků se obvykle objevují 2 až 12 týdnů po expozici viru. Výrůstky mohou být jednotlivé a samostatně se vyskytující nebo v skupinkách.

Jak již bylo zmíněno, kožní molusky obvykle nezpůsobují bolest, ale bývají často svědivé. Právě to bývá dobrým diagnostickým vodítkem, protože bradavice, puchýře a jiné zaměnitelné kožní obtíže zpravidla nesvědí.  Imunitní systém může reagovat zánětlivou reakcí a tudíž okolí puchýřků může být načervenalé a nateklé. U pacientů s oslabeným imunitním systémem mohou být výrůstky větší, nepříjemnější a méně typické.

Diagnostika molusků se obvykle provádí na základě klinického vyšetření postižené oblasti.  Lékař je většinou identifikuje snadno, případně odebere vzorek k potvrzení diagnózy.

 

Léčba kožních molusků

Mnoho případů kožních molusků odezní samovolně do 6–12 měsíců bez léčby. Avšak v některých situacích, zejména pokud výrůstky způsobují nepohodlí nebo kosmetické problémy a je třeba zabránit dalšímu šíření, je vhodné zahájit léčbu. Existuje několik možných léčebných metod pro zbavení se kožních molusků, lze je rozdělit na invazivní a neinvazivní:

  1. Chirurgické léčba: Znecitlivění postiženého místa (zejména u dětí lokálním anestetikem) a seškrábání výrůstků ostrým lékařským nástrojem nebo vyštípání pinzetou. Nejvíce invazivní, ale nejúčinnější metoda. Chirurgická léčba obvykle nemá výrazné kosmetické následky, nicméně může se stát, že zůstane malá jizvička. 
  2. Laser: Stejný princip jako chirurgická léčba, ale méně invazivní. Odstranění laserem může být bolestivé. Tuto metodu navíc obvykle nehradí pojišťovna.
  3. Kryoterapie: Zamrazení výrůstků tekutým dusíkem.

Kromě mechanického odstranění jsou často používaná jen topická léčiva: krémy nebo masti aplikované přímo na výrůstky. Tyto prostředky přispívají k odstranění molusků nebo ke snížení svědění.

U mladších dětí volíme tzv. neinvazivní postupy v domácím prostředí. Spektrum je široké a zahrnuje: leptadla s obsahem kyseliny salicylové anebo mléčné, roztok hydroxidu draselného, lihovou či jodovou dezinfekci, éterické olejíčky s antivirovými účinky (např. čajovník australský) nebo pasty s obsahem zinku. Vždy je vhodné se informovat s lékařem a lékárníkem, mnoho těchto přípravků není vždy plně dostupných. 

Ke zmírnění svědivých projevů lze aplikovat perorálně podané antihistaminikum.

Podpůrnou přírodní léčbou může být posilování imunity. K tomu poslouží vitamín C, vitamín D, přípravky bohaté na betaglukany, krátkodobě echi­nacea nebo také některé medicinální houby, jako je například reishi.

Je důležité konzultovat vše s dermatologem nebo  jiným lékařem před zahájením jakékoliv léčby. 

Prevence

I když je obtížné zcela se vyvarovat expozici viru Molluscum contagiosum, existuje několik opatření, která mohou pomoci snížit riziko nakažení:

  • Osobní hygiena: Pravidelné mytí rukou a koupele mohou snížit riziko šíření viru.
  • Vyvarujte se přímého kontaktu: Vyhněte se dotýkání molusků, ať už na vašem těle nebo na těle jiné osoby.
  • Udržujte pokožku suchou: Vlhké prostředí může podporovat šíření viru.
  • Nesdílejte osobní předměty: Ručníky, hračky nebo oblečení mohou být kontaminovány, pokud přišly do kontaktu s infikovanou pokožkou.
  • Zdravá strava, dostatek tekutin: Dbejte na dostatek vitamínů, minerálů, vyváženou stravu a dostatek tekutin. Nelze opomíjet ani dostatek spánku. 

 

Rizikové skupiny

Některé skupiny osob jsou náchylnější k infekci viru Molluscum contagiosum:

Děti

Zejména děti ve věku 1–10 let jsou častějšími nositeli molusků, protože jejich imunitní systém ještě není plně vyvinutý.

Osoby s oslabeným imunitním systémem

Osoby s HIV/AIDS, transplantovaní pacienti nebo ti, kteří užívají imunosupresivní léky, mají vyšší riziko infekce.

Sportovci

Osoby, které se účastní kontaktních sportů, jako je zápas, mohou být vystaveny vyššímu riziku nakažení kvůli častému tělesnému kontaktu.

Osoby s ekzémem

Poraněná, atopická nebo zanícená kůže může být více náchylná k infekci.

Je důležité, aby osoby v rizikových skupinách byly obzvláště opatrné a pravidelně kontrolovaly svou pokožku kvůli příznakům.

 

Možné komplikace

Ačkoliv kožní molusky obvykle nezpůsobují vážné komplikace, mohou se objevit některé problémy, zejména pokud je pokožka poraněná nebo pokud má dotyčný oslabený imunitní systém:

  • Infekce: Pokud jsou molusky otevřeny nebo poškrábány, může se pokožka stát náchylnou k bakteriální infekci.
  • Jizvení: Ačkoliv je to méně běžné až vzácné, léčba molusků nebo jejich odstranění může zanechat jizvu.
  • Rekurzivní molusky: I když molusky odezní, neplatí u nich pravidlo doživotní imunity jako u neštovic. Objeví se znovu a častěji, zejména pokud imunitní systém není schopen účinně bojovat proti viru.
  • Rozšíření na jiné části těla: Při kontaktu a škrábání je vysoké riziko rozsevu na další části těla. 

 

Závěr

Kožní molusky jsou běžným dermatologickým problémem, zejména u dětí. Ačkoliv obvykle nejsou závažné a samy odezní, mohou způsobit nepohodlí a mohou být kosmeticky rušivým elementem. Naštěstí existuje řada léčebných možností pro ty, kteří si přejí odstranit výrůstky nebo zmírnit příznaky. Před zahájením léčby je vždy důležité vše konzultovat s dermatologem nebo jiným specialistou. Prevence, včetně dobré osobní hygieny a vyhýbání se přímému kontaktu s infikovanými osobami nebo předměty, je klíčová k omezení šíření viru.

 

Tento článek je pouze informativního charakteru a nenahrazuje konzultaci a odborníkem. V případě podezření na molusky se vždy raději obraťte na dermatologa či jiného lékaře.

 

Zdroje

https://www.le­karnickekapky­.cz/nemoci-onemocneni/mo­lusky.html

https://www.der­matologiepropra­xi.cz/pdfs/der­/2011/01/12.pdf

https://www.pe­diatriepropra­xi.cz/pdfs/ped­/2015/05/10.pdf

https://www.he­althline.com/he­alth/molluscum-contagiosum

https://www.pe­diatriepropra­xi.cz/pdfs/ped­/2020/04/14.pdf

Autor článku

PharmDr. Jana Krejcarová

Již na gymnáziu jsem měla v oblibě biologické a chemické předměty, takže rozhodnutí pro farmaceutický obor bylo jednoduché. Po absolvování Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy jsem zapadla mezi řady lékárnic a lékárníků s odhodláním pomáhat lidem. Práce lékárnice je každodenním motorem pro hledání nových informací, sledování vývoje zdravotnického odvětví. Ve volném čase se ráda věnuji muzice a aktivně relaxuji v přírodě.

Všechny články od autora

Zeptejte se lékárníka

Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.