Impetigo je vysoce nakažlivé
bakteriální onemocnění kůže, které se nejčastěji vyskytuje u dětí,
může však postihnout prakticky kohokoli. Typickým projevem impetiga je vznik
puchýřků, které se rychle mění v krusty. Ty mívají zlatavý odstín a
mohou být doprovázeny svěděním.
Onemocnění impetigem je způsobeno dvěma hlavními typy bakterií:
Staphylococcus aureus (až 70% případů) a
Streptococcus pyogenes (2%). Onemocnění se šíří buď
přímým kontaktem s infikovanou kůží, nebo také skrze předměty, které
přišly do kontaktu s infikovanou kůží. Impetigo se snadno přenáší
zejména v dětských kolektivech jako jsou školky, školy nebo sportovní
týmy.
Bakterie se obvykle dostávají do těla skrze různé škrábance
či řezné rány – u zdravé kůže je riziko
infekce podstatně nižší neboť tvoří přirozenou ochrannou bariéru.
Další roli v boji proti impetigu hraje kožní slabě kyselé
pH, přítomnost mazu, stav imunitního systému i celková výživa.
Oslabený jedinec totiž hůře vzdoruje infekčním vlivům. K faktorům,
které zvyšují riziko vzniku impetiga, pak patří zejména
nedostatečná hygiena, existence jiných kožních
onemocnění narušujících kůži (například ekzém) a kontakt
s infikovanou osobou.
Impetigo má docela specifické projevy, což jej spolehlivě odlišuje od většiny ostatních kožních potíží, správnou diagnózu však může potvrdit jedině lékař. U pacientů s impetigem lze pozorovat následující příznaky:
Existují dva hlavní typy impetiga, a to v závislosti na patogenech, které nemoc působily, a na klinickém obrazu:
Nejběžnější forma impetiga, jež tvoří přes polovinu všech případů. Způsobuje charakteristický vznik puchýřků, které rychle prasknou a vytvoří zlatavé krusty. Ty následně odpadávají a vzniklé červené skvrnky se hojí bez větších problémů. Obvykle postihuje obličej, zejména v okolí nosu a úst.
Forma impetiga způsobena specifickými kmeny bakterií Staphylococcus aureus. Postihuje především velmi malé děti do 2 let věku. Je charakterizována většími puchýřky naplněnými hnisem, které se tvoří zejména na trupu a končetinách. Ty často zůstávají na těle déle než u nebulózní formy a jejich zhojení je delší, avšak také bývá bez jizev.
Diagnóza impetiga obvykle začíná klinickým vyhodnocením lékaře,
který se zaměří na charakteristické puchýřky a krusty. Pro přesné
určení patogenu může odebrat vzorek z postižené oblasti a podrobit jej
kultivaci v laboratoři, aby se identifikovaly přítomné bakterie.
Pro správnou léčbu je také je důležité vyloučit jiná kožní
onemocnění, jako je ekzém, opar nebo
dermatitida.
Léčba impetiga se obvykle zaměřuje na likvidaci bakterií a prevenci
dalšího šíření infekce. K tomu může být využito následujících
postupů:
Je důležité dodržovat léčebný režim přesně podle doporučení lékaře a dokončit celý cyklus antibiotik (a to i když příznaky rychle zmizí), aby se zabránilo vývoji rezistence na antibiotika.
„Název nemoci vychází z latinského slova impetere
(zaútočit). Onemocnění sice není vyloženě závažné, avšak zato je
vysoce nakažlivé. Rizikový je přímý kontakt s infikovanou osobou nebo
s předměty a hygienickými pomůckami, které používala. Protože dětská
imunita se teprve vyvíjí a celkově je jejich organismus k infekcím
náchylnější, představují děti všeobecně nejrizikovější skupinu.
Protože se onemocnění rychle šíří, dětský kolektiv ‚bez zábran a
hygienických návyků‘ je snadným terčem.
Při nákaze je vhodné dodržovat přísný hygienický režim, používat
antibakteriální mýdla, vymezit oblečení, ručníky a další předměty
(hračky, nádobí). Dále je doporučeno držet dítě mimo kolektiv a počkat
do celkového zhojení pokožky.
Pro reparaci špatně hojících se ran lze z rostlinných zdrojů aplikovat
obklady z řepíku lékařského a k následné regeneraci pokožky užít
mast z měsíčku či jitrocele. Nekomplikované a dobře zaléčené impetigo
trvá přibližně 7–10 dní."
Prevence impetiga je klíčová, zejména pak v oblastech s vysokou
koncentrací lidí, jako jsou školky a školy. Na prvním místě je
samozřejmě hygiena, což znamená především pravidelné
mytí rukou a kůže antibakteriálním
mýdlem. Pokud dojde k drobným poraněním, škrábancům nebo řezným
ranám, je vhodné je rychle a řádně očistit, vydezinfikovat a zakrýt náplastí nebo obvazem, aby nedošlo
k infekci.
Osoby s aktivním impetigem by měly zůstat doma a vyvarovat se
kontaktu s ostatními, dokud se plně neuzdraví a jejich kůže
nebude bez známek puchýřků. Předměty jako ručníky, ložní prádlo nebo
hračky bychom měli pravidelně prát a dezinfikovat, jestliže byly
v kontaktu s infikovanou osobou.
Ačkoli je impetigo pravidla jen mírným onemocněním, může
v některých vzácnějších případech vést ke komplikacím:
Některé osoby jsou náchylnější k nákaze impetigem než ostatní. Mezi rizikové skupiny patří primárně děti, obzvláště pak ty, které již navštěvují mateřské nebo základní školy.
Další rizikovou skupinou jsou osoby s chronickými onemocněními (např. diabetes nebo onemocnění ledvin), neboť tyto stavy mohou zvyšovat riziko infekce. Obdobně to platí i pro osoby s oslabeným imunitním systémem, například jedince s HIV/AIDS, pacienty podstupující chemoterapii nebo osoby, které užívají imunosupresiva.
Impetigo je běžná bakteriální kožní infekce, která se nejčastěji
vyskytuje u dětí, ale může postihnout jedince všech věkových skupin.
Ačkoli toto onemocnění mívá obvykle mírný průběh, je důležité brát
jej vážně a řádně jej doléčit. Prevencí proti impetigu je zejména
dodržování osobní hygieny, rychlé ošetření řezných ran a izolace
infikovaných osob. Pokud máte podezření na impetigo, obraťte se na svého
lékaře pro potvrzení diagnózy a nasazení vhodné léčby.
Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje
odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte
s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.
https://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs/der/2008/02/03.pdf0
https://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/der/2018/04/05.pdf
https://www.solen.cz/pdfs/der/2020/01/04.pdf
https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/impetigo/symptoms-causes/syc-20352352
https://www.lekarnickekapky.cz/leky/deti-a-maminky/impetigo-kozni-onemocneni-zakernejsi-nez-se-zda.html
https://www.nhs.uk/conditions/impetigo/
Již na gymnáziu jsem měla v oblibě biologické a chemické předměty, takže rozhodnutí pro farmaceutický obor bylo jednoduché. Po absolvování Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy jsem zapadla mezi řady lékárnic a lékárníků s odhodláním pomáhat lidem. Práce lékárnice je každodenním motorem pro hledání nových informací, sledování vývoje zdravotnického odvětví. Ve volném čase se ráda věnuji muzice a aktivně relaxuji v přírodě.
Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.