Deprese: příznaky, typy a léčba

Deprese je duševní porucha, která ovlivňuje miliony lidí po celém světě. Je charakterizována pocity smutku, ztráty zájmu o běžné aktivity a nedostatek energie. Může mít vážné důsledky pro jednotlivce, jejich rodiny i společnost jako celek. Přestože je deprese často vnímána jako „smutek", je mnohem komplexnější a zahrnuje širokou škálu emocionálních, fyzických a kognitivních příznaků.
 

Obsah

  1. Co je deprese?
  2. Příčiny vzniku deprese
  3. Příznaky deprese: psychické a tělesné
  4. Deprese u mužů a žen se může lišit
  5. Deprese se projevuje v různých fázích života
  6. Test na depresi a diagnostika
  7. Jak se zbavit deprese: terapie a léky
    1. Terapie jako první krok léčby
    2. Kognitivně behaviorální terapie – bez stresu z osobních setkání
    3. Antidepresiva a léky na předpis
  8. Zdravý životní styl jako prevence a doplněk léčby
    1. Fyzická aktivita zlepšuje náladu
    2. Kvalitní vztahy zvyšují štěstí
    3. Správná výživa zlepší kvalitu života
  9. Následky deprese
  10. Deprese je onemocnění, nikoliv nálada
  11. Jak pomoci někomu s depresí
pilulka

Co je deprese?

Deprese je stav přetrvávající pokleslé nálady a ztráty zájmu o běžné činnosti. Depresivní příznaky se mohou vyskytovat například i v průběhu procesu truchlení, nebo i u jiných psychiatrických poruch. Pokud ale přesáhnou určitou hranici klinické významnosti, jde o depresivní poruchu, neboli klinickou depresi. Pro někoho může být překvapením, že se deprese může projevovat různými způsoby. Rozlišujeme několik typů deprese. Tyto typy se mohou lišit, ale všechny mají společné to, že negativně ovlivňují kvalitu života jednotlivce.

Mezi tři základní typy deprese patří:

 

  • Klinická deprese: Nejběžnější forma deprese, charakterizovaná pocity smutku, ztráty zájmu a dalšími příznaky po dobu dvou týdnů nebo déle. Jde ji dále dělit na mnoho typů, ať už podle převažujících příznaků, tak podle závažnosti.
  • Dysthymie: Chronická forma deprese s mírnějšími příznaky, která trvá nejméně dva roky.
  • Bipolární porucha: Jedná se o poruchu, kdy se epizody deprese střídají s epizodami mánie, či hypománie. Odlišit bipolární poruchu od jiných typů deprese je velmi důležité i z hlediska léčby.

 

Dále můžeme rozlišovat tyto typy deprese:

 Rozlišení podle závažnosti

Mírná, středně těžká a těžká deprese se liší podle míry závažnosti a počtu příznaků. Zatímco u lehké deprese může postačovat i psychoterape­utická léčba, těžší formy vyžadují podávání léků a často i hospitalizaci. Mírnější formy jsou naštěstí častější, než těžká deprese. Ta bývá doprovázena i závažnými příznaky narušení vnímání reality (např. halucinace, bludné představy) a někdy vyžaduje léčbu elektrokonvulzivní terapií.

Rozlišení podle převládajících příznaků

Když převažuje pokles nálady a útlum, mluvíme o melancholické depresi, ale často se vyskytuje také deprese s výraznými úzkostnými příznaky, nebo s podrážděností. Existuje také atypická deprese, kdy se některé příznaky projevují odlišně od běžného průběhu deprese.

Symptomatická a sekundární deprese

Depresivní příznaky mohou být důsledkem jiných potíží, například tělesného onemocnění, nebo i užívání léků. Depresí se může projevovat například porucha štítné žlázy, ale i řada jiných nemocí, zejména hormonálních a neurologických. I běžně užívané léky mohou způsobit depresi, jedná se například o léky na autoimunitní poruchy, kortikosteroidy, ale i mnoho jiných léků. Důležité je v těchto případech koordinovat léčbu s lékařem léčícím tělesné potíže.

Chronická a rezistentní deprese

V některých případech depresivní stav nereaguje dostatečně na léčbu. Je pak nutné zhodnotit, zda neexistují faktory, které depresivní stav udržují (typicky například užívání návykových látek, chronický stres nebo maladaptivní mechanismy jeho zvládání). Často je pak vhodné kombinovat léčbu psychiatrickou medikací a psychoterapií.

Deprese v těhotenství a po porodu

Období těhotenství, porodu a šestinedělí je také rizikové pro vznik deprese. Na jejím vzniku se mohou podílet tělesné změny, ale především také zátěž spojená s porodem, rekonvalescencí a péčí o novorozené dítě. Většina matek prožívá po porodu období pokleslé nálady či podrážděnosti, tzv. "Baby blues”, což je ale nutné odlišit od závažné deprese.

 

Depresivní epizoda a rekurentní deprese

Pokud pacient onemocní depresí jednou, jde o depresivní epizodu. V případě, že se depresivní epizody opakují, jedná se o rekurentní depresi. Asi 50% pacientů prožije jen jednu depresivní epizodu. U druhé poloviny platí, že s každou další depresivní epizodou se zvyšuje riziko, že se deprese bude dále opakovat.

Endogenní a reaktivní deprese

Reaktivní deprese má příčinu ve vnějších událostech, které pacienta  zasáhly, zatímco endogenní deprese je považovaná za poruchu vycházející spíše z predispozice pacienta. Ve skutečnosti se ale u většiny pacientů hraje roli kombinace obou těchto faktorů a toto rozlišení se v klinické praxi příliš nepoužívá.

 Psychosomatická a larvovaná deprese

Deprese se může projevovat také převážně tělesnými příznaky. Někdy si ani sám pacient nemusí uvědomovat změny ve své emotivitě a psychologickém stavu. To může výrazně komplikovat diagnostiku deprese.

 

Sezónní deprese (Seasonal affective disorder)

Jedná se o typ deprese, který je vázaný na roční období, projevuje se opakovaně na podzim a v zimě. V léčbě lze použít fototerapii, tedy stimulaci jasným světlem.
 

Příčiny vzniku deprese jsou komplexní

Příčiny deprese jsou často kombinací genetických, biologických, environmentálních a psychologických faktorů. Mluví se o modelu zranitelnosti a stresu. Někteří lidé mohou být geneticky náchylní k depresi, nebo se v dětství naučit negativní a pesimistické postoje. Když pak v životě nastane situace, kdy stres či traumatické události přesáhnou zvládací kapacitu člověka, rozvine se deprese.

Jsou různé teorie, které se snaží depresi vysvětlit. Obecně známá je takzvaná neurochemická hypotéza, kdy jsou za příčinu depresivity považovány změny v neurotransmi­terech, jako je serotonin a noradrenalin. Jiná teorie mluví o ztrátě kapacity vhodně reagovat na stres narušením tzv. osy hypothalamus-hypofýza-nadledviny. Z psychologického hlediska se za rizikový považuje negativní kognitivní styl, který vede k pocitu bezmoci. Za rizikový faktor se považuje ztráta blízké osoby v dětství. Dalšími faktory mohou být chronické nemoci, léky, zneužívání alkoholu nebo drog a nedostatek slunečního svitu v zimních měsících.

Příznaky deprese: psychické a tělesné

Příznaky deprese se mohou lišit od osoby k osobě, ale často zahrnují pocity smutku, beznaděje, ztráty zájmu o aktivity, únavu, potíže se spánkem, změny v chuti k jídlu, pocit bezcennosti a myšlenky na sebevraždu. Pro diagnózu deprese musí být příznaky přítomny po dobu nejméně dvou týdnů a musí způsobovat významné narušení běžného života jednotlivce.

Psychické příznaky deprese

Deprese se projevuje především ve změněných náladách, prožitcích a psychických stavech:
 

  • Smutek, nebo špatná nálada: Cítíte se většinu dne smutní, prázdní, nebo bez naděje. Tento pocit může být trvalý nebo se může objevovat v určitých momentech dne. Může se projevovat i pocity emoční prázdnoty.
  • Ztráta zájmu nebo potěšení: Ztrácíte zájem o věci, které vás dříve bavily, jako jsou koníčky, sociální aktivity, nebo sex.
  • Pocity beznaděje nebo pesimismu: Máte pocit, že situace se nikdy nezlepší a že nic nemá smysl.
  • Pocity viny, bezcennosti, nebo vlastní neschopnosti: Sebehodnocení je velmi nízké, můžete se cítit viní za věci, které nejsou ve vaší kontrole.
  • Zvýšená úzkost nebo nervozita: Můžete cítit vnitřní napětí, nervozitu, nebo podrážděnost.
  • Změny v myšlení: Bývá přítomno narušení pozornosti. Časté jsou také obtíže s rozhodováním se i v běžných situacích, pacient se může cítit bezradný.
  • Myšlenky na smrt nebo sebevraždu: Můžete mít pasivní myšlenky na smrt, nebo ve vážnějších případech sebevražedné myšlenky různé intenzity, které mohou vést až k plánování sebevraždy a pokusům o sebevraždu.
  • Změny chování: Může se objevit ústup od rodiny a přátel, ztráta zájmu o sociální aktivity, nebo zanedbávání osobní péče a hygieny.

Tělesné projevy deprese

Kromě psychických příznaků se deprese může projevovat fyzickými problémy:
 

  • Změny v chuti k jídlu a hmotnosti: Deprese obvykle vede k ztrátě chuti k jídlu a úbytku hmotnosti. Může ale docházet i k nadměrnému příjmu potravy.
  • Poruchy spánku: Typická pro depresi je nespavost ranního typu, tedy probouzení se dřív, než je pacient zvyklý. Může se ale vyskytnout i jiná porucha spánku, včetně nadměrné spavosti.
  • Únava a nedostatek energie: Pocity vyčerpání nebo ztráty energie i po malém fyzickém nebo mentálním úsilí.
  • Tělesné bolesti a potíže: Bolesti hlavy, svalů, kloubů nebo nevysvětlitelné tělesné bolesti a potíže, které nemají zřejmou příčinu.
  • Zpomalení nebo neklid: Zpomalení pohybu nebo řeči, které mohou být pozorovatelné ostatními, nebo naopak pocit vnitřního neklidu a neschopnosti zůstat v klidu.
  • Změny v trávicím systému: Problémy jako jsou zácpa, průjem, nebo jiné trávicí potíže, které nejsou spojeny s jiným zdravotním stavem.
  • Snížená sexuální touha: Ztráta zájmu o sex nebo jiné sexuální aktivity.
  • Změny v menstruačním cyklu: U žen může dojít k nepravidelnostem nebo změnám v menstruačním cyklu.

Pilulka odborník Mgr. Dominika Zourková říká:

„Deprese je vážné onemocnění, které může mít hluboký dopad na život jednotlivce. S vhodnou léčbou a podporou je však možné řídit příznaky a žít plný a šťastný život. Je důležité rozpoznat příznaky deprese, hledat pomoc, když je to potřeba, a podporovat ty, kteří s ní bojují."

Deprese u mužů a žen se může lišit v projevech

Deprese je u žen diagnostikována až dvakrát častěji, než u mužů. Důvod, proč to tak je, není zcela známý, zřejmě je deprese u žen častější a zároveň se může projevovat jinak než u mužů a být tak snadněji rozeznatelná. Mezi možné příčiny by mohly patřit i hormonální faktory, nebo třeba fakt, že ženy jsou ve větším riziku, že budou vystaveny nepříznivým životním událostem v dětství i dospělosti.

Projevy deprese u žen

  • U žen se u deprese může častěji projevovat úzkost, mívají typické pocity smutku, viny, bezcennosti, častěji je přítomen pláč.
  • U žen také mohou být variabilnější změny ve spánku či chuti k jídlu.
  • Ženy s depresí také častěji udávají tělesné příznaky doprovázející depresi.
  • Ženy mají více sebevražedných pokusů.

Projevy deprese u mužů

  • U mužů se deprese může častěji projevovat jako podrážděnost, hněv, až agresivita.
  • Muži se také obvykle méně o svém duševním stavu svěřují okolí a mohou mít tendenci depresivní příznaky skrývat.
  • Muži s depresí se také mohou uchylovat k rizikovému chování, jako je například užívání drog nebo gambling.
  • Pokud se u mužů vyskytne sebevražedné jednání, častěji se uchylují k drastičtějším metodám a častěji než ženy sebevraždu dokonají.

Deprese se objevuje v různých životních obdobích

Deprese může postihnout jednotlivce v jakémkoli věku, od dětství po stáří. Příznaky a léčba se mohou lišit v závislosti na věku a životních okolnostech jednotlivce.​​​​​

Dětská deprese

Častěji vzniká jako reakce na situaci, například problémy ve škole, šikanu nebo rodinné problémy. V dětství i adolescenci se častěji deprese může projevovat podrážděností.

Adolescentní deprese

Může být spojena s hormonálními změnami, sociálním tlakem a přechodem k dospělosti. Adolescenti jsou na výkyvy nálady citlivější a zároveň nemusí mít ještě tolik rozvinuté zvládací schopnosti, jako dospělí.

Deprese v dospělosti

Může se rozvíjet v reakci na různé stresující situace, potíže v práci, ekonomické potíže, problémy v rodině. Čím dříve se objeví, tím větší je tendence k chronicitě.

Deprese v seniorském věku

Může být spojena s chronickými zdravotními problémy, ztrátou blízkých nebo izolací. Častěji se také projevuje prostřednictvím tělesných příznaků.

Diagnostika deprese: test, rozhovory a krevní rozbor

Odborník na diagnostiku deprese je psychiatr, ale z dlouhodobých sledování je známo, že pacienti trpící depresí se často nejprve obrátí na svého praktického lékaře. Praktičtí lékaři často dokáží základní léčbu deprese zahájit a také mohou mít výhodu v tom, že pacienta znají dlouhodobě a mohou tak v některých případech lépe hodnotit změny stavu. Standardem diagnostiky deprese ale zůstává psychiatrické vyšetření, které obvykle probíhá podobou semistrukturo­vaného rozhovoru.  Psychiatr při něm zhodnotí projevy potíží pacienta v kontextu dalších informací.
 

V první řadě je při vyšetření zásadní vyloučit jiné příčiny deprese. Pokud lékař zhodnotí, že stav pacienta by mohl mít příčinu v tělesném onemocnění, může provést například odběry krve, nebo pacienta odeslat k dalšímu specializovanému vyšetření. Ve druhé řadě je potřeba rozlišit, zda depresivní příznaky nejsou součástí jiné psychiatrické poruchy, zejména závislosti na alkoholu či drogách.

Existují také škály, pomocí kterých se může závažnost depresivních příznaků hodnotit, v případě nutnosti může pacienta vyšetřit i klinický psycholog. Další zásadní prvky, které psychiatr hodnotí jsou pak rizika, jako jsou například sebevražedné myšlenky, ale také sociální zázemí pacienta a pomoc, kterou mu poskytuje okolí. Kromě diagnózy pak musí lékař rozhodnout i o vhodném léčebném postupu.
 

Jak se zbavit deprese: terapie a léky

Rozhodnutí o léčbě by se mělo zakládat na úvaze lékaře a preferencích pacienta. U závažné deprese s vysokým rizikem dopadů na zdraví a život je na místě hospitalizace na psychiatrickém oddělení a lékař často musí o postupu léčby rozhodovat s větší razancí. Léčba se obvykle skládá z psychoterapie a užívání medikace. V závažných případech se také používá elektrokonvulzivní terapie. Mezi další způsoby léčby může patřit fototerapie, nebo magnetická stimulace mozku. K novým metodám léčby pak můžeme řadit například léčbu ketaminem, který byl původně užíván jako anestetikum.

Z hlediska rozhodování o léčbě platí, že u mírné deprese je možné začít psychoterapií, nebo předepsáním léků. Při středně těžké a těžké depresi by měla léčba vždy zahrnovat i medikaci, případně kombinaci těchto dvou postupů.

Terapie jako první krok léčby

Psychoterapie je metodou první volby u mírněj­ších forem deprese. Lékař se obvykle orientuje dle preferencí pacienta, ale významnou roli hraje také dostupnost psychoterapeutické péče. Výhodná může být psychoterapeutická léčba v situaci, kdy je deprese významně ovlivněná vnějšími faktory. Psychoterapie může cílit na podporu zvládání řešení problémů, nebo například na změnu naučených reakcí pacienta, které potíže udržují. Svoje místo proto také má v léčbě chronických depresí. U akutně probíhající těžké deprese je většinou omezena na metody behaviorální aktivace, které jsou zaměřené na bezprostřední postupnou změnu chování.

Existuje několik typů psychoterapie. Kognitivně behaviorální terapie se například zaměřuje na myšlení a změnu chování a řadí se mezi prozkoumané a efektivní metody. Další typy psychoterapie se zaměřují na vztahy s lidmi v okolí, na vědomé a nevědomé psychické procesy a na subjektivní prožívání a autentické hledání smyslu života. Všechny terapeutické směry v podstatě směřují k podpoře pacientova zvládání a změně nefunkčních vzorců chování a interakcí s druhými.
 

Kognitivně behaviorální terapie (KBT)

Kognitivně behaviorální terapie je jeden ze směrů zaměřený i na léčbu deprese. Zaměřuje se na změny v myšlení pacienta, za příčinu deprese považuje negativní postoj k sobě, druhým i světu. Snaží se o změnu dysfunkčních přesvědčení pacienta a racionálnější pohled na situaci, která je často v mysli pacienta výrazně negativnější, než ve skutečnosti. Ruku v ruce s tím pak jde plánování denních aktivit, podpora funkčních zvládacích strategií a odstranění chování, které depresivní náladu udržuje. Zejména u chronických potíží pak bývá často potřebné zaměření na emoční prožívání.

Jak KBT funguje

Prvním krokem v kognitivně behaviorální terapii je identifikace přesvědčení a myšlenek, které vedou k negativním emocím. Když je pacient dokáže rozlišit, pracuje na jejich zpochybňování a snaží se nalézt racionálnější, vyváženou perspektivu. Přitom se s terapeutem zaměřuje také na změnu chování, řešení problémů, komu­nikaci s druhými, plánování času a učení se novým dovednostem. Terapie je často prakticky zaměřená a cílená na současné potíže.

Výhody KBT a komu může pomoci

Kognitivně behaviorální terapie je systematický a účinný přístup. Kromě bezprostředního účinku je výhodou terapie to, že se zaměřuje i na změny chování a myšlení, které mohou mít dlouhodobější protektivní účinek. Výhodou KBT je také strukturovaný přístup a krátkodobější praktické zaměření. Díky její strukturovanosti lze KBT skvěle digitalizovat. Využít ji mohou tedy i ti, pro které je dojíždění k terapeutovi časově nevýhodné.

Nevýhody KBT a kdo by měl využití zvážit

Kognitivně behaviorální terapie není vhodná jako samostatná terapie pro pacienty, kteří mají závažné příznaky deprese. V případě pacientů s komplexními emočními problémy a traumatickými zkušenostmi je nutné kombinovat terapeutické přístupy a zařadit i jiné techniky zaměřené na zpracování emocí. V tomto případě více záleží na zkušenostech terapeuta a jeho schopnosti jednotlivé přístupy integrovat.

Jak s KBT začít

S kognitivně behaviorální terapií lze začít vyhledáním terapeuta s odpovídajícím vzděláním. Seznam terapeutů věnujících se KBT nabízí například webový adresář České společnosti kognitivně behaviorální terapie. Je také možnost využít internetový program založený na principech KBT. Skvělou variantou online KBT jsou digitální terapeutické programy Mindwell.

Pro koho není psychoterapie vhodná?

Psychoterapie obecně není vhodná pro pacienty, kteří nemají zájem o spolupráci, kterou psychoterapie vyžaduje. Pokud jsou přítomny tělesné nebo psychické příznaky, které psychoterapii znemožňují, měly by být tyto příznaky léčeny jako první ještě před zahájením psychoterapie.

Antidepresiva a léky na předpis

Antidepresiva by měla být vždy podávána v případě, že deprese dosahuje alespoň střední závažnosti. Zdá se, že nejspolehlivěji fungují u těch pacientů, u kterých jsou potíže nejzávažnější. Jejich užívání je také nutné vždy, kdy jsou příznaky tak závažné, že znemožňují použití jiných léčebných postupů. Léky první volby jsou v současnosti ty, které nazýváme inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), k nejčastěji předepisovaným patří například escitalopram, sertralin.

Tyto léky neúčinkují hned, na pozitivní efekt se může čekat i šest týdnů. Působí na depresivní i úzkostné příznaky. Obecně se jedná o dobře tolerované léky, ale při nasazování jsou časté mírné nežádoucí účinky, jako je například nevolnost, třes, únava, přítomno může být i zdánlivé přechodné zhoršení úzkostnosti či nespavosti. Z dlouhodobého hlediska se často vyskytují poruchy v sexuální oblasti, které však obvykle odezní po vysazení léků.

Kromě léků ze skupiny SSRI existují i další antidepresiva. Lékař se může rozhodnout je použít, jestliže předepsané léky nemají dostatečný účinek, nebo pokud chce ovlivnit některé specifické příznaky, jako je například nespavost. Existuje více nových léků, které mají inovativní mechanizmy účinku. I starší typy antidepresiv mohou být velmi účinné, ale mívají také výraznější nežádoucí účinky. V každém případě je nutné zvážit přínos a riziko podávání léků a posoudit individuální riziko nežádoucích účinků i interakci s jinými podávanými léky. Na druhou stranu existují i léky, které mohou být bezpečně podávány i těhotným a kojícím ženám a dětem.

Prevence a zdravý životní styl pomohou snížit příznaky

Existují určité strategie, které mohou pomoci snížit riziko výskytu deprese nebo zhoršení aktuálního stavu. Tyto zahrnují především udržování zdravého životního stylu, vyhýbání se alkoholu a drogám, udržování sociálních vztahů a řešení stresu.
 

Fyzická aktivita zlepšuje náladu i zdraví

Fyzická aktivita je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak řešit a předcházet depresi. Cvičení může v některých případech mít srovnatelnou účinnost s užíváním léků. Pravidelná fyzická aktivita může také pomoci zlepšit kvalitu spánku, zvýšit sebevědomí a snížit úzkost.

Kvalitní vztahy zvyšují pocit štěstí

Sociální podpora je klíčovým prvkem v léčbě a řízení deprese. Mít silnou sociální síť přátel, rodiny a kolegů může pomoci jednotlivcům cítit se méně izolovanými a více spojenými s komunitou. Komunikace o svých pocitech a zkušenostech může být také terapeutická a může pomoci lidem lépe rozumět a řešit svou depresi.
 

Správná výživa je základem pro zdravou mysl

Správná výživa hraje klíčovou roli v duševním zdraví. Konzumace vyvážené stravy obsahující čerstvé ovoce a zeleninu, bílkoviny a zdravé tuky může pomoci regulovat náladu a zlepšit celkovou pohodu. Roli také hraje pravidelný jídelní režim.

Pro zvýšení psychické odolnosti, je možné také užívat výživové doplňky. Rozhodnutí o užívání jakýchkoliv látek je vhodné konzultovat s ošetřujícím lékařem a v kontextu dostupných informací se na ně nedá pohlížet jako na alternativu léčby deprese.
 

  • Adaptogeny: Označují skupinu látek, které by měly zvyšovat odolnost vůči stresu, často vychází z tradiční medicíny. Patří mezi ně například žensen (Panax Ginseng), nbo Ashwagandha (Withania somnifera). Tyto látky byly testovány například na ovlivnění chronické únavy, ale výsledky vědeckého zkoumání nejsou jednoznačné a v oblasti ovlivnění depresivních příznaků jsou zcela nedostatečné.
  • Třezalka tečkovaná: Standardizovaný extrakt třezalky tečkované může dle studií mít podobnou účinnost jako antidepresiva u pacientů s mírnějšími příznaky. Tento doplněk by se neměl kombinovat s léky na depresi.
  • Hořčík:  Ačkoliv odborná veřejnost má k hořčíku rezervovaný postoj, ukazuje se, že by mohl mít částečný efekt u pacientů s mírnějšími depresivními příznaky.
  • L-tryptofan: L-tryptofan má významný vliv na tvorbu serotoninu v těle, což může pozitivně ovlivnit náladu.
  • Omega-3 mastné kyseliny: Některé studie naznačují, že přípravky s vyšším obsahem eikosapentaenové kyseliny by mohly mít efekt na depresivní a úzkostné příznaky. Ostatní přípravky s omega-3 mastnými kyselinami tento efekt nevykazovaly. Při užívání omega-3 mastných kyselin je třeba dávat zvýšenou pozornost, pokud užíváte léky na ředění krve.
  • Vitamíny skupiny B: Přípravky s vitamíny ze skupiny B mají svojí roli v prevenci, zejména u pacientů s nedostatečným nutričním příjmem, na depresivní příznaky ale nevykazují dostatečnou účinnost.
  • Vitamin D:  Nižší hladiny vitamínu D byly asociovány s depresí, zejména u starších lidí. Užívání vitaminu D může mít protektivní účinek a zmírňovat příznaky deprese.

Následky deprese jsou psychické i fyzické

Deprese může mít hluboký dopad na život jednotlivce, ovlivňuje jeho schopnost pracovat, studovat, vytvářet a udržovat vztahy, a dokonce i vykonávat běžné denní činnosti. Mnoho lidí s depresí také zažívá fyzické symptomy, jako jsou například bolesti hlavy, bolesti svalů nebo zažívací problémy.

Deprese nemá vliv pouze duševní zdraví jednotlivce, ale může mít také závažné dopady na  fyzické zdraví. Lidé s depresí mohou zažívat chronickou bolest, srdeční onemocnění, zvýšené riziko hypertenze a další zdravotní problémy. Je důležité si uvědomit, že tyto fyzické příznaky nejsou jen výsledkem samotného stresu nebo úzkosti, ale mohou být přímo spojeny s chemickými nerovnováhami v mozku způsobenými depresí.

Společenské dopady deprese

Na společenské úrovni deprese zvyšuje náklady na zdravotní péči, snižuje produktivitu a může vést k většímu výskytu sebevražd. Je to také jedna z hlavních příčin invalidity na celém světě.

Deprese je onemocnění, nikoliv nálada

Existuje mnoho mýtů a nesprávných představ o depresi, které mohou bránit lidem v hledání pomoci. Některé z nejběžnějších mýtů zahrnují přesvědčení, že deprese je známkou slabosti, že se dá jednoduše „překonat“ nebo že je to jen „smutek“. Je důležité rozpoznat, že deprese je skutečné a vážné onemocnění, které vyžaduje léčbu.
 

Jak pomoci někomu s depresí

Pokud máte podezření, že někdo, koho znáte, trpí depresí, je důležité nabídnout podporu a porozumění. Můžete povzbudit tuto osobu, aby vyhledala odbornou pomoc, poskytnout jí informace o depresi a léčbě, nebo nabídnout svou společnost. Je také důležité se vyvarovat kritiky nebo soudů a být trpělivý a empatický.

Tento článek je určen pouze pro vzdělávací účely a nenahrazuje odbornou lékařskou radu. Pro konkrétní doporučení se vždy poraďte s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Autor článku

MUDr. Kryštof Kantor

Studium všeobecného lékařství jsem absolvoval na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia jsem pracoval jako psychiatr ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde jsem dokončil specializaci v oboru psychiatrie. Na psychoterapeutickém oddělení jsem pak pracoval s pacienty s úzkostnými poruchami, poruchami nálady i poruchami osobnosti a věnoval se skupinové i individuální psychoterapii. Nyní pokračuji v rozšiřování vzdělání v oboru pedopsychiatrie na Dětské psychiatrické klinice Fakultní nemocnice Motol, kde sbírám zkušenosti s léčbou děti a adolescentů. Absolvoval jsem také výcvik v kognitivně behaviorální terapii a kurz v terapii zaměřené na schémata.

Všechny články od autora

Zeptejte se lékárníka

Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.