Cytomegalovirová infekce: vše, co byste měli vědět

Cytomegalovirus (CMV) spadá mezi tzv. herpetické virů. Jedná se o širokou skupinu, do které patří například i vir oparu na rtech, planých neštovic, pásového oparu nebo EB virózy (původce infekční mononukleózy). Ačkoliv se tyto nemoci od sebe navzájem svými příznaky výrazně odlišují, jednu věc mají všechny tyto viry společnou – po prvotní infekci zůstávají v těle. Konkrétně CMV setrvává zejména ve slinných žlázách, ledvinách a v bílých krvinkách.

Po prostoupení přes buněčnou membránu začne cytomegalovirus uvolňovat svůj genetický materiál, díky kterému se dokáže ochránit před imunitní odpovědí hostitele. Tím je mu umožněno přežit v buňce bez toho, aby se proti němu naše tělo bránilo. Po většinu času tyto viry neškodí a neprojevují se, avšak v některých situacích se mohou projevit i velmi vážnými příznaky, typicky při oslabené imunitě.

Způsoby přenosu můžeme obecně rozdělit podle toho, jak došlo k předání genetické virové informace:
 

• Dědičná infekce (verti­kální přenos): Těhotné ženy mohou nakazit své dítě. Buď proděláním prvotní nákazy během těhotenství (rizikovější případ), nebo tím, že se již přítomný vir aktivuje s příchodem hormonálních a jiných změn v těhotenství. Infikovaná matka přenese vir buďto přes placentu nebo během porodu. Rovněž je možná nákaza přes mateřské mléko.
• Nedědičná infekce (horizontální přenos): Nakažení člověka jakýmkoliv jiným způsobem než z rodiče na dítě. K přenosu dochází přes sliny, moč či genitální sekrety. Mezi nejčastější cesty nákazy tak patří sexuální styk nebo i obyčejné polibky.

Nákaza matky během těhotenství je pro dítě vždy rizikem. Ačkoliv mnohdy nemá infekce žádné příznaky nebo nemusí k přenosu viru vůbec dojít, v některých případech mohou novorozenci nakažení CMV vykazovat vážné zdravotní problémy, včetně vývojových vad a postižení různých orgánů. Infekce může být doprovázena následujícími komplikacemi:
 

• předčasný porod
• novorozenecká žloutenka
• hypotrofie
• dystrofie
• trombocytopenická purpura
• poškození zraku
• zpomalení růstu
• zvětšení jater a sleziny
• zánět plic

Prvotní infekce matky během těhotenství v době prvního trimestru způsobuje problémy ve více než 10 % případů a také mívá nejzávažnější následky. V případě infekce během pozdějších fází těhotenství může mít dítě po narození asymptomatickou infekci nebo se mohou objevit komplikace až v časovém odstupu.

V případě nákazy matky v době před otěhotněním a při „pouhém“ probuzení viru v době nošení dítěte jsou závažné zdravotní komplikace spíše ojedinělé.

Při horizontálním/ne­dědičném přenosu patří mezi rizikovou skupinu především lidé s oslabeným imunitním systémem. K němu může dojít na základě jiné infekce nebo u závažných poškození imunity (např. AIDS), ale také při umělém potlačení obranyschopnosti, například během autoimunitních onemocnění nebo při transplantaci (u příjemce orgánu je nutné provádět tzv. imunosupresi, což je záměrné oslabování imunitního systému, aby se organismus nebránil proti novému orgánu). Mezi rizikové faktory se řadí také krevní transfuze.

Pacienti s imunosupresí by měli být pravidelně monitorováni na příznaky reaktivace CMV, pokud jím byly někdy v minulosti nakažení. To může zahrnovat pravidelné krevní testy a obrazové vyšetření.

U mnoha zdravých jedinců může cytomegalovirová infekce proběhnout asymptomaticky, tedy zcela bez příznaků. Když už se zdravotní komplikace vyskytnou, výrazně se liší dle konkrétního jedince. Závažnost závisí především na věku a celkovém zdravotním stavu jedince. Mezi obecné příznaky CMV pak patří zejména:
 

• horečka
• únava
• bolest kloubů
• bolest svalů
• zvětšené lymfatické uzliny
• zánět očí
   

Jak je vidět, CMV není čistě podle příznaků možné rozpoznat od běžné chřipky. U jedinců se špatně fungující imunitou se však mohou vyskytnout i vážnější komplikace jako snížená funkce jater nebo těžký zápal plic. To může mít v oslabeném stavu pacienta až smrtelné následky.

U pacientů se závažným postižením obranyschopnosti (např. AIDS) se často objevuje zánět sítnice, napadení trávicí soustavy (vředy, průjmy, zánět slinivky nebo zánět žlučníku), postižení míšních nervových kořenů (ochrnutí končetin, poruchy jejich citlivosti) či bolestivý zánět periferních nervů.

Diagnostiku cytomegaloviru lze provádět několika různými způsoby. Volba konkrétní metody závisí na klinických příznacích, pacientovém stavu a účelu testování. Mezi nejčastější diagnostické metody patří:
 

• Sérologické testy: Detekují přítomnost specifických protilátek proti CMV v krvi pacienta. Vyšší hladiny mohou naznačovat aktivní infekci nebo předchozí expozici viru. Výhodou je, že tyto metody zjistí přítomnost CMV i po delší době od akutní nákazy.
• PCR: Velmi spolehlivá metoda, která umožňuje detekci genetické informace viru v krvi, moči nebo jiných tělesných tekutinách. Tato metoda může být použita k potvrzení akutní infekce nebo sledování reaktivace viru.
• Biopsie: Tato metoda se snaží o izolaci a růst CMV v laboratorní podmínkách z odebraného vzorku, což umožňuje přímou identifikaci viru.
• Zobrazovací metody: Někdy se také používá rentgen plic k vyloučení CMV pneumonie nebo ultrazvukové vyšetření jater, sleziny a dalších orgánů, které může virus napadnout.

U všeobecně zdravých lidí není obvykle nutná žádná specifická léčba pro infekci CMV, protože jejich imunitní systém dokáže virus sám zvládnout. Nasadit lze jen běžné léky na potlačení symptomů a pro podporu obranyschopnosti.

Pokud jsou ale příznaky závažné nebo pokud jde o infekci u lidí s oslabeným imunitním systémem, mohou být předepsány antivirové léky. Léčba může trvat několik týdnů nebo i déle. Při dlouhodobých potížích s funkčností obranyschopnosti se antivirotika mohou doplnit imunoterapií.

Vzhledem k celkovému výraznému rozšíření viru v populaci je prevence poněkud obtížná. Pomoci může důkladné mytí rukou, používání kondomů při pohlavním styku a celkové vyvarování se kontaktu s tělesnými tekutinami, což platí zejména u lidí s oslabeným imunitním systémem.

V těhotenství nebo po prodělání transplantace je dobré posilovat imunitní systém, aby se co nejdříve dostal do optimální kondice a dokázal vás následně bránit před případnou nákazou.

Cytomegalovirová infekce je v populaci běžně rozšířená. Po prvotní nákaze zůstává virus v těle po celý život. Zdravého člověka nijak neohrožuje. Pro jedince s oslabenou nebo nefungující imunitou, pro lidi imunosupresí či pro ženy v těhotenství představuje cytomegalovirus hrozbu. Pro rizikové skupiny je nejlepší prevencí dodržování hygienických pravidel a případné testování přítomnosti viru s následným nasazením léčby, pokud by se jeho přítomnost potvrdila.

Článek je pouze informativního charakteru. V případě zdravotních potíží nebo podezření na nákazu se obraťte na lékaře.

Zdroje

dspace.cuni.cz/bit­stream/handle/20­.500.11956/10257­3/130242527.pdf?se­quence=1&isAllo­wed=y

pediatriepropra­xi.cz/pdfs/ped­/2011/01/04.pdf

prolekare.cz/te­ma/hpv-condylomata-ari/detail/cy­tomegalovirove-infekce-u-novorozencu-a-deti-6449