Zánět mozkových blan: příznaky, prevence a léčba

Zánět mozkových blan neboli meningitida je obávané velmi vážné onemocnění, které může mít trvalé následky nebo dokonce skončit smrtí. Původcem mohou být viry, bakterie nebo mikroorganismy, přičemž nejohroženější skupinou jsou děti a mladiství. Mezi nejčastější příznaky patří bolest hlavy, horečka, ztuhlost šíje, zmatenost a poruchy vědomí. Zásadní je včasná diagnóza a následně vhodně zvolená léčba.

Mozkové obaly neboli mozkomíšní pleny jsou tři membrány, které chrání a pokrývají mozek a míchu. Vrstva těsně naléhající na povrch mozku je omozečnice. Jedná se o tenkou, velmi průsvitnou blánu. Nad ní je prostor vyplněný mozkomíšním mokem a obsahuje Willisův okruh, který krevně zásobuje mozek. Další vazivovou membránou je pavučnice, která je bezcévná. Podle toho, zda se vyskytují v oblasti mozku nebo míchy rozlišujeme mozkové pleny a míšní pleny. Obě slouží jako celková ochrana centrální nervové soustavy a fungují jako bariéra proti vniknutí bakterií a jiných mikroorganismů do mozku. Mozkomíšní pleny obsahují mozkomíšní mok a chrání krevní cévy, které zásobují centrální nervovou soustavu člověka. Mozkomíšní mok si můžeme představit jako čirou tekutinu, která obklopuje míchu a má rovněž ochrannou a vyživovací funkci.

Mozek a mícha jsou funkční jednotkou centrálního nervového systému člověka a slouží jako důležitá spojnice mezi mozkem a zbytkem těla. Díky této anatomii si lze představit, jak nebezpečný je stav, kdy dojde k zánětu mozkových blan a bakterie proniknou do mozku a míchy. Při podráždění mozkových blan dochází k meningeálnímu syndromu, což je soubor příznaků typických při zánětu mozkových blan. Jedním z nich je například neschopnost pacienta předklonit hlavu, aby se bradou dotkl hrudníku.

Zánět mozkových blan neboli meningitida je onemocnění mozkomíšních plen, při kterém dochází k otoku mozku a mozek a cévy tak mohou být vážně poškozené. Nejčastější příčinou jsou bakterie a viry, které se dostanou do mozku z dýchacích cest nebo krve, vzácně patří mezi původce také plísně nebo parazité. Infekce se však může rozvinout také jako komplikace jiného onemocnění nebo jako důsledek při poranění hlavy. 
 

Mezi lidmi se meningokok šíří kapénkami a k šíření bakterie napomáhá větší seskupení lidí v nevětraných prostorách, proto nejrozšířenější je mezi adolescenty, například ve školách. Bakterie sama o sobě většinou nevyvolá nemoc, ale nikdy nelze dopředu odhadnout, u koho dojde k propuknutí nemoci. Může se jednat o osoby s poruchou imunity nebo o děti jejichž imunitním systémem není dostatečně vyzrálý.
 

Nejrizikovější skupinou jsou děti do 4 let, adolescenti a senioři nad 65 let. Kromě věku patří k dalším rizikovým faktorům diabetes mellitus druhého typu, při které dochází k oslabení imunity člověka. Riziko představuje rovněž již prodělaná meningitida, závislost na alkoholu, otevřená poranění hlavy, zánět středního ucha nebo bydlení ve společné domácnosti. K rozvoji meningokokového onemocnění napomáhá také nadměrná fyzická a psychická zátěž nebo nedostatečný spánek a rekonvalescence po prodělané infekci. Inkubační doba je 1 až 8 dní, kdy bakterie nejprve osídlí nosohltan, a poté proniknou do krevního oběhu.
 

V tuto dobu pacient pociťuje zmatenost, schvácenost, bolest kloubů, svalů a má horečku. Onemocnění se může dále rozvíjet buď to jako hnisavý zánět mozkových blan nebo jako meningokoková sepse. V prvním případě dochází ke ztuhlosti šíje, zvracení nebo poruchám vědomí. Při meningokokové sepsi se na těle vytváří množství malých červených skvrn, které se slévají do větších ložisek. Onemocnění může zanedlouho přejít do septického šoku, při kterém může dojít k respiračnímu, oběhovému nebo ledvinovému selhání a následně k úmrtí pacienta.

Bakteriální meningitida patří mezi nejzávažnější a často ji doprovází těžký a rychlý průběh, který zanechává trvalé následky nebo může skončit dokonce smrtí. U novorozenců je nejčastějším původcem streptokok skupiny B, u dětí a dospělých pak meningokok nebo pneumokok. Meningokok je označení pro bakterií Neisseria meningitidis. Právě meningokok patří k nejobávanějším původcem bakteriální meningitidy. Pokud se meningokok dostane do těla člověka, způsobuje těžký hnisavý zánět mozkových blan nebo tzv sepsi – otravu krve. V případě, že se ke zbytku příznaků přidají petechie, jedná se o vyrážku na trupu a končetinách, je nutná okamžitá lékařská pomoc. Vzhledem k rizikům je pacient převezen na jednotku intenzivní péče.

Příznaky:

• prudká bolest hlavy,
• horečka,
• ztuhlost šíje,
• bolest svalů a kloubů,
• mravenčení,
• zvracení,
• zmatenost,
• poruchy vědomí,
• světloplachost,
• přecitlivělost na hluk.

V případě virové meningitidy je průběh nemoci obvykle krátký a méně závažný než u bakteriální a původcem může být řada běžně se vyskytujících virů, jako například virus klíšťové encefalitidy, příušnice, herpetické viry, virus Varicella nebo enteroviry. Bakteriální i virová meningitida je nakažlivá a k přenosu dochází prostřednictvím šíření sekretu z dýchacích cest například při kašlání, kýchání, líbání, mluvení nebo při sdílení kosmetických pomůcek. Zvláštní pozornost je třeba věnovat klíšťové encefalitidě. V sezóně výskytu klíšťat dochází častěji k zánětu mozku a mozkových blan, který je způsoben viry způsobující klíšťovou encefalitidu.

Plísňová meningitida bývá vzácná a vyskytuje se u pacientů s poruchou imunity, například u lidí trpících AIDS. Nejčastější je kryptokoková meningitida, která je způsobena kvasinkou Cryptococcus neoformans.

Diagnóza se potvrzuje provedením lumbální punkce, při které se v lokální anestezii odebere speciální jehlou vzorek mozkomíšního moku z páteřního kanálu. Neléčená meningitida může člověka rychle ohrozit na životě, proto se co nejrychleji podávají širokospektrální antibiotika přímo do žíly jako penicilin nebo cefalosporiny. Doporučuje se také podpůrná pomocná léčba prostřednictvím kortikosteroidů, které slouží jako prevence komplikací při zánětu. V případě virové infekce se podávají pouze antivirotika a důležité je dodržet klidový režim. Při plísňové meningitidě dochází k léčbě prostřednictvím fungicidů.

Mezi nebezpečné komplikace meningitidy patří tzv sepse, při které se meningokok dostane do krve a způsobí systémovou zánětlivou reakci organismu. Bakterie se šíří prostřednictvím krve do celého těla, a to může mít za následek krvácení, selhání orgánů a následně smrt pacienta. Jako důsledek krvácení a selhání cév může docházet k odumření prstů a končetin, které je to potřeba následně amputovat.

Krvácení se může rozšířit také do nadledvin a způsobit selhání ledvin. Zasaženy mohou být mimo jiné hlavové nervy a projevit se například ztrátou sluchu či zraku. U dětí do 2 let, které jsou rizikovou skupinou tohoto onemocnění, dochází ke komplikacím jako jsou poruchy hybnosti, trvalé neurologické postižení, psychomotorická retardace, epilepsie, poruchy sluchu nebo změny v soustředění.

Nejúčinnější prevencí proti nejčastějším typům meningitidy je nepovinné očkování, na očkování přispívá většina zdravotních pojišťoven. Očkovat se mohou všechny věkové kategorie. První varianta očkování je proti Neisseria meningitidis, existuje 13 typů a proti 5 nejrozšířenějším typům (A, B, C, W135, Y) existuje očkování. Od roku 2022 navíc očkování hradí zdravotní pojišťovna, pokud jsou splněny tyto podmínky:

• očkování proti meningokoku typu B, pokud je očkování zahájeno do věku 1 roku dítěte (3 dávky)
• očkování proti meningokoku typu A, C, Y, W, pokud je očkování provedeno v jedné dávce do 2 let dítěte
• očkování proti meningokoku typu B i A, C, Y, W, pokud je očkování provedeno mezi čtrnáctým a patnáctým rokem života

Očkování hradí zdravotní pojišťovna také rizikovým pacientům, mezi které patří pacienti po prodělané invazivní pneumokokové nebo meningokokové infekci, pacienti s těžkou poruchou imunity nebo s porušenou funkcí sleziny.

Očkování proti klíšťové encefalitidě se provádí podle ročního období. Po třetí dávce očkování, trvá ochrana tři roky. Chránit se mohou již děti od prvního roku života. Toto očkování mají hrazené ze zdravotního pojištění osoby nad 50 let. 
 

K prevenci přispívá také zdravý životní styl. Oslabená imunita dává mikrobům příležitost proniknout až k mozkovým blanám. Také je důležitý dostatečný přísun vitamínů a pravidelný pohyb.

Zánět mozkových blan je nebezpečné onemocnění, které se šíří velmi rychle a nemusí být tedy včas rozpoznáno a efektivně léčeno. První příznaky nemusí vzbudit tolik zájmu a často jsou srovnatelné s běžnou virózou. Důsledkem tohoto závažného onemocnění mohou být však trvalé následky v podobě amputace končetin, poškození sluchu nebo ledvin či dokonce smrt.

Proto se určitě nevyplatí podceňovat příznaky a v případě podezření vyhledejte co nejdříve pomoc lékaře, který provede potřebná vyšetření a zahájí vhodnou léčbu. Patřičné je také zvážit očkování proti meningitidě, zvláště pokud se jedná o osoby z rizikové skupiny. Kromě očkování je vhodné dodržovat také hygienická pravidla a posilovat imunitní systém.

https://www.he­althline.com/he­alth/meningitis-pneumococcal#tre­atments

https://www.he­althline.com/he­alth/meningitis

https://www.nzip­.cz/clanek/817-zanet-mozkovych-blan-meningitida

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Meningitida