Zánět očí: příznaky, příčiny a léčba

Zánět oka není sám o sobě chorobou, nýbrž odpovědí organismu na poškození. Pokud k dojde zanícení, pak to značí existenci nějakého problému, kterému se náš imunitní systém brání. Pro léčbu je tudíž nutné především najít příčinu. V tomto článku se proto zaměříme na možné příčiny a jejich projevy, odborné diagnostické postupy, stejně jako na způsoby léčby i prevence.

Zanítit se mohou jak povrchové, tak hlubší části oka. Všeobecně platí, že čím více uvnitř oka se centrum zánětu nachází, tím je problém závažnější. Zatímco ale hlubší záněty očí jsou poměrně vzácný problém, povrchové záněty jsou výrazně častější a někdy v životě se s nimi setká téměř každý. Rozhodně je ale není radno podceňovat – bez odpovídající léčby se mohou i jejich následkem rozvinout trvalé potíže.

K zánětu oka může dojít vlivem různých více či méně zřejmých okolností:
 

• poranění
• vniknutí cizích předmětů (prach, pyl, drobné částečky)
• infekce (viry, bakterie, vzácněji paraziti)
• alergie (pyl, zvířecí srst, dráždivé látky)
• poškození ochranného slzného filmu
• autoimunitní onemocnění

Zánět v oku není nějaký univerzální problém. Může se projevovat různými způsoby a vyžadovat různou péči. Základním vodítkem proto je, v jaké části oka se zánět nachází a jakého je původu.

Tento oční zánět patří k nejméně rizikovým, protože se nevyskytuje přímo v oku, ale jen v jeho okolí na víčkách, respektive v jejich žlázách. Nebývá proto spojený s rizikem poškození zraku. Příčinou bývá nejčastěji bakteriální infekce, dále pak podráždění nebo nadbytečná produkce maziva.

Infekci očních víček na první pohled poznáte podle jejich zarudnutí, ztvrdnutí nebo otečení. Také se dostavuje pocit svědění a pálení, popřípadě zdání, že máte v oku cizí těleso. Někdy je tento oční zánět doprovázený vypadáváním nebo slepením řas.  Pro rozpouštění hnisu se doporučují teplé obklady. Lékař nejčastěji předepíše antibiotické masti.

Zánět očních víček může vést k dalším problémům s očima: 

Spojivka je průhledná sliznice, která pokrývá vnitřek očního víčka a viditelnou část oční bulvy. Svůj název dostala jednoduše proto, že tyto dvě části spojuje. Místo spoje je citlivé a snadno se do něj dostanou patogeny, drobné nečistoty, případně dochází k mechanické únavě. Proto také zánět spojivek patří k nejčastějším zánětlivým očním obtížím. Může se objevit u kohokoliv bez ohledu na věk, nicméně náchylnou skupinou jsou zejména malé děti.

Při zánětu spojivek s běžným průběhem nedochází ke zhoršenému vidění. Zpravidla je doprovázen nepříjemnými pocity a zarudnutím oka. Další příznaky pak závisí na příčině, která ho vyvolala:

Rohovka je průhledná zakřivená vrstva v přední části oka. Zakrývá duhovku a zornici. Má ochrannou funkci a také je nezbytná pro správný průchod světla. Díky svému povrchovému umístění je citlivá na mechanické poškození – mnoho zánětů vzniká právě z něho. Do rizikové skupiny proto patří lidé, kteří nosí kontaktní čočky. Nevyhýbá se však nikomu, může být infekčního nebo neinfekčního původu.
 

• Infekční keratitida: Vzniká v důsledku vniknutí virů, bakterií či plísní. Infekční zánět může vést až ke ztrátě zraku.
• Neinfekční keratitidu: Může zapříčinit porušení slzného filmu při vystavení očí klimatizaci, ostrému slunci a podobné zátěži, ale i při nedovírání nebo špatném postavení víček (například kvůli degeneraci věkem). Někdy ji také mívá na svědomí alergie. 
   

Příznaky se liší dle příčiny, podobně jako u výše zmíněného zánětu spojivek – při bakteriální infekci dochází k výtok a se slzení, kdežto u virové infekce nebo neinfekční příčiny je typická suchost a pocit cizího tělesa v oku. Zánět oční rohovky se taktéž projevuje bolestivostí a zarudnutím.

Na rozdíl od zanícení spojivek se ale častěji objevují i další komplikace jako samovolné křečové kontrakce očních víček a změna barvy duhovky na žlutozelenou. V pozdějších fázích může docházet až k zakalení rohovky a zhoršení zraku (především nejasné a rozostřené vidění).

Na rozdíl od předchozích případů je uveitida již nitrooční zánět. Z toho vyplývá i daleko větší závažnost. Živnatka je vnitřní vrstva oční bulvy tvořená cévnatkou, duhovkou a řasnatým tělesem. Uveitida vzniká infekcí, autoimunitními mechanismy či úrazem. S výjimkou mechanického poškození se však ne vždy podaří příčinu zjistit. Nejpočetnější skupinu lidí trpící nitroočním zánětem tvoří pacienti mezi pubertou a 50. rokem života, ale postihnout může kohokoli.

Při uveitidě může dojít k zanícení jen jedné oční části nebo ke kompletnímu zánětu nitroočních struktur. Podle místa vzniku rozlišujeme:

Pokud na sobě zpozorujete nějaký z výše zmíněných příznaků či jakýkoliv jiný nenadálý problém se zrakem, neotálejte s návštěvou očního lékaře. Některé lehčí záněty očí sice mohou odeznít samy, avšak u tak důležitého a citlivého smyslového orgánu, jako je oko, to nestojí za riskování. Neléčený oční zánět může způsobit trvalé poškození zraku.

I u povrchových zánětů očí, které nevypadají na první pohled závažně, se může infekce rozšířit do okolních tkání a do hlubších vrstev oka, kde se již záněty léčí obtížněji a mohou mít vážnější následky. Při neléčení zánětu oka také hrozí jeho přechod do chronického průběhu, který dokáže velmi potrápit a znepříjemnit život.

Domácí laický odhad podle nejčastějších symptomů vám může ledacos napovědět, avšak stanovení diagnózy byste měli vždy nechat výhradně na odborníkovi. Raději zajděte do ordinace i s obyčejným podrážděním oka, než abyste nechali rozběhnout vážnější zánět.

Při návštěvě očního lékaře budete nejčastěji vyšetřeni pomocí štěrbinové lampy. Díky ní lze vidět, která část oka je zánětem zasažená, zda nedošlo k vniknutí cizího předmětu či kde je oko poškozené. Podle barvy a konzistence zánětu také odborník dokáže určit, co je příčinou problému (vodový sekret odpovídá alergickému či virovému zánětu, hnisavý až zelenožlutý bakteriálnímu, pěnitý pak podráždění při suchém oku).

Běžnou součástí vyšetření je také měření nitroočního tlaku. V případě, že by podání běžných léků do několika týdnů nezabralo, přistoupí lékař ke stěru z oka, aby bylo možné provést rozbor.

Léčba očního zánětu závisí na tom, co jej vyvolalo, jaký má průběh a také na závažnosti problému.

Zánětu oka nelze zcela spolehlivě předcházet. Riziko ale zmírníte, pokud budete dodržovat běžná hygienická pravidla, která minimalizují zanesení patogenu do oka. Také pomáhá oči zbytečně nezatěžovat:
 

• na ostrém slunci nosit tmavé brýle s UV ochranou
• nepotápět se ve velmi chlorované vodě
• dávat si přestávky při koukání do obrazovek a monitorů
• nenechávat si do očí foukat klimatizaci
• dbát na dostatečnou hydrataci
• vyhýbat se zakouřeným a znečištěním prostorům
• vyhýbat se make-upu v oblasti očí
   

Stejná opatření je vhodné dodržovat i během léčby již vzniklého očního zánětu. Při probíhajícím zánětu oka rovněž není vhodné nosit kontaktní čočky, protože mohou zhoršovat podráždění. Namísto nich si po dobu léčby vezměte raději dioptrické brýle.

Oční záněty mívají mnoho příznaků od zarudnutí, přes bolest, až po zhoršené vidění. Mohou se nacházet v různých částech oka a mohou mít mnoho příčin. Konkrétnímu typu by měla odpovídat zvolená léčba. Diagnostiku nechte vždy na odborníkovi a návštěvu ordinace neodkládejte – oční záněty vyžadují včasný zásah, aby nedošlo k jejich šíření, přechodu do chronické fáze či poškození vašeho zraku.
 

Tento článek je pouze informativního charakteru. Neslouží jako náhrada lékařské konzultace. Při jakýchkoliv problémech se obraťte na odborníka.

https://www.ncbi­.nlm.nih.gov/bo­oks/NBK540993/

https://emedi­cine.medscape­.com/article/798323-overview?form=fpf

https://www.y­alemedicine.or­g/conditions/u­veitis

https://www.me­dicalnewstoda­y.com/articles/166410

https://www.ma­yoclinic.org/di­seases-conditions/uve­itis/symptoms-causes/syc-20378734

https://my.cle­velandclinic.or­g/health/dise­ases/14414-uveitis

https://www.web­md.com/eye-health/uveitis-inflammation-eye