Viróza: příznaky, příčiny a léčba
V tomto článku se budeme zabývat virovými onemocněními, jejich charakteristikou, historií, způsoby šíření, symptomy a významnými virózami současnosti.
Úvod
Virózy jsou velmi častá onemocnění způsobená viry, které napadají různé typy buněk a způsobují různé choroby u lidí, zvířat a rostlin. Viry jsou malé zárodky, které využívají buňky hostitele k reprodukci. Mezi běžná virová onemocnění patří například nachlazení, chřipka, koronavirus, žaludeční chřipka, bradavice či opary. Mnoho virů zmizí samo, ale některé způsobují chronická onemocnění nebo dokonce ohrožují život.
Definice virózy
Virové infekce jsou nemoci, kterými se člověk nakazí z malých organismů, které používají buňky k tomu, aby si vytvořily více kopií (virů). Virové infekce obvykle způsobují onemocnění dýchacího a trávicího ústrojí, ale mohou infikovat i další části těla.
Základní charakteristika virových infekcí
Viry jsou zodpovědné za některé z nejvražednějších nemocí, které existují. Je užitečné znát některé charakteristiky virů, protože to objasní nezbytnost určitých léčebných postupů nebo opatření, které je třeba při propuknutí nákazy podstoupit.
Mezi hlavní charakteristiky virů patří:
Viry jsou neživé
Neživé viry, známé také jako patogeny nejsou živé organismy a mohou fungovat pouze v kontaktu s živými buňkami. Viry nejsou tvořeny buňkami, nemohou se sami rozdělit a potřebují hostitele pro obživu, kterým může být člověk, ale i zvířata nebo rostliny. Virus začíná žít tehdy, když obaluje genetický materiál v buňkách jiných živých organismů. Jakmile jsou uvnitř buňky, využívají její energii, ribozomy, enzymy a další buněčné části k replikaci.
Velikost a tvar
Viry jsou mikroskopické a pouhým okem neviditelné a mají širokou škálu tvarů a velikostí, od jednoduchých sférických částic až po složitější struktury. Nejběžnější tvary jsou 20-stranné, válcové a spirálové. Tvar viru může ovlivnit jeho schopnost infikovat buňky a replikovat se. Například kostkovitý virus má povrchové proteiny, které mu umožňují připojit se k buněčným stěnám. Jakmile se virus přichytí, může do buňky vstříknout svůj genetický materiál a začít se rozmnožovat.
Životní cyklus
Reprodukce virů může proběhnout dvěma způsoby – lytickým a lyzogenním cyklem. Všechny viry nemají schopnost se replikovat sami a potřebují živého hostitele jako je člověk, rostliny nebo zvířata. Vir vstupuje do živé buňky hostitele a přebírá procesy buňky pro výrobu nového genetického materiálu a bílkovin. Buňka kopíruje virový genetický materiál a vytváří nový virový genetický materiál a bílkoviny. Některé typy virů způsobují úplný rozpad buňky, jiné typy virů opouštějí buněčnou membránu. Obě metody poškozují buňky a způsobují onemocnění, protože hostitel začne replikovat virovou DNA. Viry, které opustili buňku, mohou infikovat další buňky.
Viry způsobují nemoci
Viry způsobují širokou škálu onemocnění u rostlin, zvířat a lidí.
Historie viróz
Viry existují tak dlouho, jak na Zemi existuje život a historie lidstva je poznamenána virovými epidemiemi, které měly extrémní dopad na populaci a společnost.
Historický přehled důležitých virových epidemií
Morová epidemie (černá smrt) (14. až 17. století) – jedna z nejničivějších epidemií, která způsobila úmrtí milionů lidí po celém světě.
Španělská chřipka (1918–1919) – odhadovaný počet obětí je mezi 50 a 100 miliony lidí.
HIV/AIDS (1980 – dosud) – jedná se o globální epidemii, která postihuje miliony lidí a způsobuje smrt mnoha z nich.
SARS (2002–2003) – epidemie, která se rozšířila z Číny do dalších zemí, přičemž bylo nakaženo přes 8 tisíc lidí, a více než 700 jich zemřelo.
MERS (2012 – dosud) – epidemie svázaná s koronavirem, která způsobila stovky nákaz a více než 30% úmrtnost.
COVID-19 (začátek prosince 2019 – dosud) – globální pandemie, která způsobila přes miliony nákaz a úmrtí, vážné dopady na zdravotní systémy a ekonomiku.
Vývoj léčby a prevence
Vývoj léčby viróz a jejich prevence byli v průběhu let důležitým aspektem v boji proti virovým infekcím. Postupně se formovaly různé strategie a technologie, které kontrolují a léčí toto onemocnění.
Historický vývoj výzkumu virů:
Experimenty s viry začal Jenner v roce 1798. Jenner začal první známou formu očkování infekcí kravskými neštovicemi, která zabraňovala infekci pravých neštovic u lidí.
V letech 1881–1885 Louis Pasteur poprvé využil zvířata pro studium virů a objevil vakcínu proti vzteklině. Pasteur se však nesnažil identifikovat původce infekce.
V roce 1900 našel Waltera Reed virus žluté zimnice přítomný v krvi pacientů během fáze horečky. Zjistil také, že se virus šíří prostřednictvím komárů.
Začátkem 20. století Elford vyvinul kolodiové membrány, které dokázaly zachytit viry.
V roce 1908 Ellerman a Bang prokázali, že některé typy nádorů byly způsobeny viry.
V roce 1931 Ernst Ruska a Max Knoll objevili elektronovou mikroskopii, která umožnila první obrazy virů.
Lwoff v roce 1949 zjistil, že virus se může chovat jako bakteriální gen na chromozomu a v roce 1957 definoval viry jako možné patogenní entity s infekční fází a pouze s jedním typem nukleové kyseliny.
V roce 1949 John F. Enders, Thomas Weller a Frederick Robbins vypěstovali první virus bez použití pevné zvířecí tkáně nebo vajec. To Jonasu Salkovi umožnilo vytvořit účinnou vakcínu proti obrně.
Následovala důležitá éra výzkumu dětské obrny, kdy Sabin představil oslabenou vakcínu proti obrně.
Přehled vývoje léčby a prevence viróz:
Vývoj léčby a prevence viróz je dynamický proces, zahrnující výzkum, vývoj nových léků, očkování a preventivní opatření.
1. Prevence
Očkování je účinný způsob prevence viróz. První vakcína proti neštovicím vyvinuta Edwardem Jennerem v roce 1796. Od té doby bylo vyvinuto mnoho druhů vakcín proti různým virózám, jako například proti hepatitidě, chřipce, dětské obrně či koronaviru.
Hygienická opatření, jako je důkladné mytí rukou, dezinfekce povrchů, izolace nakažených jedinců zabraňují šíření virů.
2. Léčba
- Antivirotika: První antivirotikum, interferon, bylo objeveno v 50. letech 20. století. Dnes existují antivirotika pro léčbu některých virových infekcí, jako je HIV, herpes, hepatitida C a podobně. Tyto léky pomáhají potlačit množení viru v těle pacienta.
- Imunoterapie zahrnuje použití protilátek, interferonů a dalších látek, které podporují imunitní systém v boji proti virům.
- Genová terapie zahrnuje manipulaci s genetickým materiálem nakaženého tak, aby jeho imunitní systém byl schopen boje proti viróze.
- Monoklonální protilátky jsou významným vývojem v léčbě některých virových infekcí, včetně koronaviru. Látky jsou navrženy tak, aby se vázaly na určitý virus a blokovaly jeho funkci.
Pilulka odborník Mgr. Martina Macfeldová říká:
„Očkování proti chřipce nemusí být vždy účinné proto, že mezi lidmi se šíří více kmenů viru chřipky a vakcína je připravena samozřejmě jen proti jednomu. Přes tyto nevýhody je očkování proti chřipce oprávněné u osob, které jsou vystaveny zvýšenému riziku nákazy, nebo u těch, jimž hrozí větší nebezpečí komplikací.
Situaci poněkud komplikují i všudypřítomné desítky dalších
virů, které vyvolávají běžná nachlazení a záněty horních dýchacích
cest. Proti nim je očkování jednak zbytečné, neboť jimi vyvolané nemoci
mají lehký průběh. Lidé si však mnohdy běžná nachlazení pletou se
skutečnou chřipkou a domnívají se, že jedna injekce proti chřipce je
ochrání před jakýmkoli onemocněním během zimního
období.“
Struktura a replikace virů
Základní stavební části virů
Virus se skládá z kapsidu, což je proteinová vrstva, která obklopuje jádro virového genetického materiálu. Kapsid je sestaven z tzv. kapsomerů, podjednotek bílkovin. V jádře viru je nukleová kyselina – DNA nebo RNA, v závislosti na typu viru. Virový genom kóduje genetické informace potřebné k produkci nových virů. Vnější lipidově-proteinová vrstva membrány se nazývá obal, ale nejde o univerzální znak. Proteinový obal a virový genom jsou společně známé jako virové částice nebo virion. Jakmile virion vstoupí do hostitelské buňky, začne se reprodukovat a šířit infekci.
Životní cyklus virů
Životní cyklus viru lze rozdělit do tří fází:
Vstup
Nejdříve dojde k připojení, kdy se částice viru setkává s hostitelskou buňkou a připojuje se k povrchu buňky. Následuje penetrace, kdy částice viru dosáhne cytoplazmy a odkládání, kdy virus vylučuje svůj kapsid.
Replikace genomu
Po vstupu do buňky virus využije hostitelskou buňku k replikaci svého genetického materiálu a syntéze virálních proteinů. Tyto nově vytvořené virální komponenty vytvářejí nové viry. Nově replikovaný genetický materiál se sestavuje do nových virionů (úplných virů) a uvolňuje se extracelulárně.
Výstup
Sestavení virionu a uvolnění z buňky. To může probíhat různými způsoby. U některých virů buňka praskne a uvolní nové viry, zatímco u jiných viry opouštějí buňku buď exocytózou nebo jinými mechanismy. Nové viry se šíří do dalších buněk a způsobují infekci.
Mechanismus infekce hostitelské buňky
Mechanismus infekce hostitelské buňky probíhá v několika krocích.
- Připojení (adsorpce): Připojení viru k povrchu hostitelské buňky. Virové povrchové proteiny se vážou na receptory na membráně buňky.
- Vniknutí (penetrace): Po připojení virus vstupuje do hostitelské buňky. Způsob penetrace závisí na typu viru. U některých virů se celý virus vstříkne do buňky, u jiných se vnější obal viru rozpouští nebo fúzuje s membránou buňky.
- Uncoating (odbalení): Po vstupu do buňky virus musí „rozbalit“ svůj genetický materiál, aby mohl začít proces replikace.
- Replikace a syntéza virálních proteinů: Genetický materiál viru je následně využit k replikaci nových kopií viru a k syntéze virálních proteinů.
- Sestavování (asemblování): Nový genetický materiál a virální proteiny se shromažďují a sestavují do nových virionů.
- Uvolnění: Nové viry jsou uvolněny z hostitelské buňky a mohou se šířit do dalších buněk.
Přenos a šíření viróz
Způsoby přenosu
Existují různé způsoby přenosu viróz. Zde jsou tři hlavní způsoby:
Kapénková infekce
Přenos probíhá prostřednictvím malých kapének, které vznikají při kašli, kýchání nebo mluvení infikovaného člověka. Pokud se dostanou do očí, nosu nebo úst dalšího člověka, může dojít k infekci. Tato infekce je typická pro viry, jako je chřipka nebo SARS-CoV-2, který způsobuje COVID-19.
Fekálně-orální přenos
Viry se šíří z trávicího traktu jednoho jedince do trávicího traktu dalšího jedince, obvykle prostřednictvím kontaminované vody, potravin nebo povrchů. Tento způsob přenosu je spojen s infekcemi, jako je například hepatitida A nebo norovirus.
Vertikální přenos
Přenos virů z matky na dítě během těhotenství, porodu nebo kojení. Viry mohou přecházet z matky na plod skrze placentu nebo během porodu, kdy může dojít k infekci novorozence. Například virus HIV může být přenesen z matky na dítě vertikálně.
Kromě zmíněných způsobů přenosu se mohou virózy také šířit různými dalšími cestami, včetně kontaktu s tělesnými tekutinami infikovaného (krev, sliny, moč), prostřednictvím hmyzu (např. komárů – přenos viru Zika) a dalšími způsoby, které závisí na konkrétním viru a jeho vlastnostech.
Faktory ovlivňující šíření virů
- Typ: Různé typy virů mají různé mechanismy šíření a schopnost infikovat hostitelské buňky. Například některé viry se šíří vzduchem kapénkovou cestou, jiné se šíří fekálně-orální cestou nebo skrze krevní oběh.
- Kontakt: Kontakt mezi jedinci ovlivňuje šíření viru. Blízký kontakt, jako je sdílení domácnosti nebo pracoviště, může zvýšit riziko přenosu.
- Inkubační doba: Doba mezi vystavením se viru a vznikem prvních příznaků může ovlivnit rychlost nákazy. Virózy s krátkou inkubační dobou mohou mít rychlejší šíření, protože infikovaní jedinci mohou být nakažliví dříve.
- Prostředí: Viry mohou přežívat déle na určitých površích, v různých klimatických podmínkách nebo v různých typech vod.
- Imunizace a vakcinace: Očkování může snížit riziko šíření některých virů.
- Replikační rychlost viru: Rychlost replikace v hostitelských buňkách ovlivňuje průběh infekce a šíření. Viry s rychlou replikací se mohou šířit rychleji než viry s pomalou replikací.
- Hygienická opatření: Důkladné mytí rukou, roušky, dezinfekce povrchů a izolace infikovaných jedinců, mohou snížit riziko šíření virů.
- Schopnost přenosu z člověka na člověka: Některé viry mají schopnost snadného přenosu z jednoho člověka na druhého, což podporuje epidemické šíření. Viry s nízkou schopností přenosu jsou obvykle méně nakažlivé.
- Cestování: Epidemie mohou vzniknout, když infikovaní cestují do nových oblastí.
- Imunitní systém hostitele: Jedinci s vysokou imunitou mohou lépe kontrolovat infekci a zabránit šíření viru.
Klinické projevy viróz
Symptomatické a asymptomatické projevy viróz jsou dva hlavní typy projevů.
Symptomatické projevy
Jedinci se symptomatickými virózami vykazují klinické příznaky a symptomy infekce. To se může projevovat horečkou, bolestí hlavy, bolestí svalů, únavou, kašlem, rýmou, zvracením, průjmem a dalšími specifickými příznaky, které jsou charakteristické pro určitou virovou infekci. Symptomatické projevy virózy jsou častým důvodem navštívení lékaře a testování. U některých viróz mohou symptomy být mírné, zatímco u jiných mohou být symptomy velmi závažné a dokonce život ohrožující.
Asymptomatické projevy
Asymptomatické virózy jsou případy, kdy jedinec nevykazuje žádné klinické symptomy nebo příznaky onemocnění. V takových případech je imunitní systém jedinců schopen infekci úspěšně kontrolovat, a proto neprojevují žádné symptomy. Těmto lidem se říká asymptomatičtí nositelé.
Běžné příznaky a komplikace:
Běžné příznaky virózy
- Horečka
- Bolesti hlavy
- Bolesti těla a svalů
- Únava
- Kašel a rýma
- Bolest v krku
- Průjem nebo zvracení
- Nadměrné pocení
- Vyrážka
Komplikace virózy
- Plicní onemocnění (například zápal plic)
- Zhoršení chronických onemocnění (například u cukrovky nebo srdečního onemocnění se může zhoršit stávající zdravotní stav)
- Nedostatek tekutin a dehydratace
- Další infekce (virová infekce může oslabit imunitní systém, což zvyšuje riziko sekundárních infekcí)
- Neurologické komplikace
- Komplikace u těhotných žen
Diagnostika
Laboratorní metody
- Polymerázová řetězová reakce (PCR): Tato metoda rychle a přesně identifikuje viry v krátkém čase a lze ji použít k odhalení RNA i DNA virů. PCR se používá například pro diagnostiku HIV, hepatitidy C, herpes a mnoho dalších.
- Sérologické testy: Sérologické testy měří protilátky, které produkují imunitní systém v odpovědi na infekci virem. Tento způsob se používá k odhalení přítomnosti nebo historie virové infekce. Sérologické testy se používají například při diagnostice hepatitidy B, HIV, syfilisu a dalších infekcí.
- Izolace viru: Tento způsob zahrnuje snahu o izolaci a množení viru v laboratoři. Izolace viru umožňuje přesnou identifikaci a charakterizaci viru.
- Imunohistochemické metody: Tyto metody se používají k detekci viru v tkáních nebo buněčných vzorcích. Využívají se specifické protilátky, které se vážou na viru-specifické antigeny v tkáních. Imunohistochemické metody jsou často používány při histologickém vyšetření tkání a při diagnostice některých virových infekcí, například herpesvirů.
- Sekvencování viru: Tato metoda umožňuje určit genetickou sekvenci viru, což je užitečné pro identifikaci konkrétního viru a jeho variant. Sekvencování se používá při výzkumu mutace virů.
Zobrazovací metody
Zobrazovací metody se využívají k zobrazení virů a jejich účinků v hostitelských buňkách a tkáních. Hlavní zobrazovací metody jsou:
Elektronová mikroskopie (EM):
EM je velmi výkonná zobrazovací metoda, která umožňuje vizualizaci velmi malých objektů, včetně virů, na atomární úrovni. Tato metoda se používá k pozorování struktury virů, včetně jejich vnějšího obalu a vnitřních komponent. EM je nezbytné pro studium ultrastruktury virů a může pomoci při identifikaci nových nebo neobvyklých virů.
Imunoelektronová mikroskopie (IEM):
IEM kombinuje principy elektronové mikroskopie s imunologickými technikami. Umístit na virus specifické protilátky označené zlatými nebo jinými částicemi, což umožňuje zobrazení lokalizace viru v tkáních nebo buněčných vzorcích. IEM se často používá k lokalizaci virů v biologických vzorcích, jako jsou tkáně nebo buněčné kultury.
Fluorescenční mikroskopie:
Tato metoda využívá specifických fluorescenčních barviv nebo protilátek k vizualizaci virů pod světelným mikroskopem. Fluorescenční mikroskopie je užitečná pro studium interakcí mezi virem a hostitelskými buňkami, sledování šíření viru v tkáních a diagnostiku virálních infekcí.
In vivo zobrazovací metody:
Tyto metody umožňují sledovat šíření viru v živých organismech. Například použití geneticky modifikovaných virů s in vivo zobrazovacími sondami umožňuje sledovat, jak a kde se virus replikuje v reálném čase. In vivo zobrazovací metody jsou často používány ve výzkumu viróz a testování antivirotických léčiv.
Tomografie a MRI:
Některé viry mohou způsobit strukturální změny v tkáních nebo orgánech, které lze zobrazit pomocí tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). Tyto metody se používají k diagnostice a monitorování komplikací spojených s virovými infekcemi, jako jsou abscesy, záněty a změny v orgánech.
Diferenciální diagnostika
Diferenciální diagnostika u viróz je metoda určení, zda jsou projevující se symptomy způsobeny virovou infekcí či jiným onemocněním. Virové onemocnění se mohou projevovat podobně jako další onemocnění, a proto je diferenciální diagnostika k určení přesné příčiny příznaků nezbytná. Zde je několik faktorů, kterými se lékař může řídit při diferenciální diagnostice viróz:
- Klinické příznaky: Zkoumání a vyhodnocení konkrétních symptomů pacienta, jako například horečka, bolesti hlavy a bolesti svalů.
- Anamnéza: Zkoumá se zdravotní historie pacienta, včetně nedávného cestování, kontaktu s infikovanou osobou, imunizační historie a dalších informací, které mohou pomoci určit příčinu onemocnění.
- Laboratorní testy: Například PCR nebo sérologické testy na protilátky, které jsou specifické pro daný virus, krevní testy, které mohou odhalit zánět nebo změny v počtu krevních buněk.
- Zobrazovací metody: Například rentgen nebo CT sken.
- Epidemiologické informace: Zkoumají se epidemiologické indikace pro aktuální výskyt jedné virové infekce v dané oblasti či populaci.
- Reakce na léčbu: Někdy může reakce na antibiotika, antivirotika nebo jiné léky sloužit jako diagnostický test.
- Klinický dohled: Sledování vývoje příznaků pacienta – pokud se symptomy mění nebo neodpovídají očekávaným symptomům pro virovou infekci, může lékař přehodnotit diagnózu.
Prevence a léčba viróz
Vakcinace a její význam
Vakcinace je důležitá metoda prevence a kontroly virových infekcí, která přispívá k ochraně jednotlivců i populací před vážnými virovými onemocněními.
Význam očkování v rámci ochrany před onemocněním:
- Prevence
- Ochrana jednotlivců
- Kolektivní imunita
- Kontrola vývoje epidemií a pandemií:
- Snížení závažnosti onemocnění
- Ekonomický a sociální význam (například menší náklady na zdravotní péči, zlepšení kvality života a udržování společenské stability)
- Rozvoj nových vakcín
Antivirové léky: mechanismy účinku a indikace
Antivirové léky ovlivňují replikační cyklus viru nebo blokují jeho šíření v hostitelských buňkách. Existuje několik různých mechanismů účinku antivirových léků a jejich indikace závisí na typu viru a způsobu infekce.
Časté mechanismy účinku a indikace antivirových léků:
- Inhibitory replikace nukleových kyselin: Tyto léky blokují syntézu viru nebo brání jeho úpravě a integraci do hostitelského genomu.
Indikace: HIV/AIDS, herpes, hepatitida B a C.
- Inhibitory virálního enzymu: Blokace specifických enzymů viru, replikace či šíření.
Indikace: HIV/AIDS, hepatitida C.
- Inhibitory vstupu viru: Blokace vstupu do hostitelské buňky nebo interakce s receptory na povrchu buňky.
Indikace: HIV/AIDS, respirační syncytiální vir.
- Imunomodulační léky: Tyto léky zlepšují schopnost bojovat proti viru.
Indikace: hepatitida B a C.
- Antivirové vakcíny: Tyto vakcíny pomáhají tělu vyvinout imunitu proti určitému viru.
Indikace: chřipka, hepatitida B a A, papilomaviry (HPV) a další.
- Synergická terapie: Kombinace různých antivirových léků za účelem zvýšení účinnosti léčby.
Indikace: HIV/AIDS.
Podpůrná léčba a management pacienta s virózou
- Dostatek odpočinku a spánku
- Hydratace (pití vody, bylinných čajů nebo elektrolytů)
- Analgetika a antipyretika (například ibuprofen nebo paracetamol)
- Vyvážená strava (doporučené jsou potraviny posilující imunitní systém, například ovoce, zelenina, celozrnné produkty a bílkoviny, naopak alkohol a sladkosti nejsou vhodné)
- Vyvarujte se kontaktu s ostatními
- Zakrývejte si ústa a nos při kašli a kýchání a dodržujte hygienická opatření
- Vyhledejte lékařskou péči
- Očkování
- Podpora imunitního systému (spánek, pravidelný pohyb a zdravá strava)
Prevence šíření viróz v komunitě
- Důkladná hygienická opatření: Mytí rukou teplou vodou a mýdlem po dobu nejméně 20 sekund je velmi účinným způsobem prevence šíření virů. Ruce by se měly mýt před každým jídlem, po toaletě, po kašli či kýchnutí, a po kontaktu s nemocnými lidmi.
- Roušky: Nošení roušek pomáhá zabránit šíření virů, zejména pokud infikovaný nevykazuje příznaky. Roušky brání vdechování kapének a také chrání ostatní před nakažením.
- Sociální distancování: Dodržování bezpečné vzdálenosti od ostatních lidí (obvykle 2 metry) snižuje riziko šíření viru.
- Karanténa: Oddělení osob bez příznaků, které byly vystaveny či infikovány virem.
- Izolace: Izolace osob infikovaných virem.
- Omezení cestování (zejména mezinárodního cestování)
- Hromadné testování a trasování kontaktů
- Očkování
- Informování veřejnosti a vzdělávání
Významné virózy současnosti
COVID-19
COVID-19 je způsoben koronavirem SARS-CoV-2. Virus byl poprvé zaznamenán ve Wuhanu, v Číně, v prosinci 2019. Přenáší se převážně kapénkami při kašli, kýchání nebo mluvení. Další možný přenos je skrze kontaminované povrchy a následný přenos viru dotykem obličeje. Časté příznaky jsou horečka, suchý kašel, únava, bolesti svalů, dušnost a ztrátu čichu či chuti. Mezi vážnější příznaky se řadí zápal plic a selhání dýchacího systému. Prevence zahrnuje nošení roušek, sociální distancování, důkladné mytí rukou a očkování.
Chřipka
Chřipka je způsobena virem chřipky rodiny Orthomyxoviridae. Chřipka může mít různé typy a podtypy, včetně A, B a C. Přenáší se kapénkami a virus může přežívat na povrchu až několik hodin. Příznaky chřipky mohou být horečka, bolesti svalů, únava, kašel, bolesti hlavy a bolest v krku. Obvykle se jedná o mírné onemocnění, ale mohou se projevit i vážné komplikace a v nejhorším případě i smrt. Prevence zahrnuje očkování a dodržování hygienických opatření.
Virus chřipky disponuje schopností neustále měnit svou bílkovinou strukturu. Tyto minimální změny, kterými virus neustále prochází, jsou pro imunitní systém matoucí, protože si vždy vytvoří protilátky proti jedné bílkovinné struktuře, a když se setká se změněným virem, musí celý proces tvorby protilátek absolvovat znovu. To vysvětluje skutečnost, proč člověk během svého života prodělá mnoho těchto onemocnění. Očkovací látka je účinná jen tehdy, když se připraví z momentálně se šířícího viru, je však často velmi obtížné určit, který z virových kmenů ten který rok vyvolá epidemii.
HIV/AIDS
HIV je způsobeno virem HIV. AIDS je onemocnění, které může později díky viru HIV vypuknout. HIV se přenáší krví, spermatem, vaginálními sekrety a mateřským mlékem. Nejčastěji se přenáší během nechráněného sexuálního styku a sdílením injekčních jehel. Ze začátku se HIV projevuje jako chřipka, ale mnoho lidí je bez příznaků. Absence léčby způsobuje snížení funkce imunitního systému, které vede k vážným infekcím a nádorům. Prevence zahrnuje používání kondomů při sexu, testy na HIV a vyhýbání se sdílení jehel.
Dopady na veřejné zdraví a společnost
Virózy mají rozsáhlé dopady na veřejné zdraví a společnost v různých oblastech, včetně zdravotní péče, ekonomiky, sociálního života a celkového blaha společnosti.
- Zdravotní péče: Náhlý nárůst pacientů může zatížit zdravotnické systémy a může dojít k nedostatku lůžek, lékařů a zdravotního personálu.
- Ekonomika: Omezení cestování během epidemie, zavírání podniků a pokles poptávky může vést k hospodářským problémům, nezaměstnanosti a recesi.
- Sociální dopady: Omezení kontaktu s rodinou a blízkými, uzávěry škol a společností může mít negativní dopady na duševní zdraví lidí (strach, úzkost a deprese).
- Vzdělávání: Epidemie narušují vzdělávací proces.
- Zásoby a potraviny: Epidemie může způsobit nedostatek určitých produktů, protože si lidé dělají zásoby.
- Dlouhodobé dopady: Některé epidemie mohou způsobit dlouhodobé dopady na zdraví jednotlivců.
Výzvy a budoucnost v oblasti viróz
Výzkum nových léčebných metod
- Antivirotika: Výzkumníci pracují na objevení nových antivirotických léků, které by mohly efektivně potlačit replikaci viru v těle jedince. Tyto léky by mohly sloužit k léčbě akutních infekcí a také k prevenci infekcí.
- Očkování: Vědci vytvářejí vakcíny proti novým virům a zdokonalují stávající očkování.
- Imunoterapie: Imunoterapeutické přístupy jsou zkoumány jako alternativa k tradiční léčbě.
- RNA terapie: RNA terapie a technologie se zkoumají pro možnost úpravy či blokace virových genů v lidských buňkách.
- Léčba symptomů: Výzkumníci se zaměřují na zlepšení symptomatické léčby (léčebné postupy pro zmírnění zánětu, bolesti a dalších příznaků virózy).
- Výzkum imunitní odpovědi: Studium imunitního systému a jeho reakci na virózy.
- Globální spolupráce vědců a sdílení dat
- Epidemiologický výzkum
Vývoj nových vakcín
Vědci a farmaceutické firmy pracují na vytvoření nových technologií a platforem, které umožní rychlý vývoj vakcín proti novým virům. Vědci také uvažují o univerzálních vakcínách, které by byly účinné proti více druhům virů. Výzkumníci také pracují na výzkumu vakcín pro zvířata, které by mohly zabránit přenosu virů ze zvířat na lidi.
Globální spolupráce a reakce na pandemie
- Rychlá globální reakce na propuknutí pandemie – rychlé sdílení informací, spolupráce zemí a organizací.
- Prevence a monitorování
- Zvýšení kapacity – státy a organizace musí investovat do zvyšování svých kapacit při vývoji vakcín, výrobě a distribuci léků a ochranných prostředků.
- Solidarita – globální solidarita a pomoc ohroženým zemím
Závěr
Virózy jsou obsáhlou skupinou onemocnění způsobených viry různých charakteristik, způsobů šíření a klinických projevů. Historie viróz je plná epidemií, které měly vážný dopad na lidskou populaci. Vývoj léčby a prevence viróz prošel dlouhou cestou a momentálně se vědci převážné zabývají moderními antivirotiky a vakcínami. Jedinci se před virózami mohou chránit očkováním a dodržováním hygienických opatření. Klinické projevy viróz mohou být různé, od mírných respiračních potíží po vážné komplikace. Vzhledem k různým faktorům ovlivňujícím šíření virů je důležité dodržovat preventivní opatření pro snížení rizika nákazy. Avšak vyvíjí se nové léky a léčebné postupy, aby se tato virová onemocnění lépe zvládala. Prevence a včasná diagnostika virových onemocnění jsou zásadní pro ochranu zdraví jednotlivců a celých populací, kontrolu šíření nákazy a minimalizaci zdravotního, sociálního a ekonomického dopadu.
Tento článek je pouze informační a neslouží jako náhrada konzultace s lékařem. V případě podezření na jakékoliv zdravotní problémy (své, či u svých dětí) se obraťte na profesionální pomoc u lékaře.
Zdroje
https://my.clevelandclinic.org/health/diseases/24473-viral-infection
https://nowpatient.com/blog/what-are-the-5-characteristics-of-viruses
https://www.news-medical.net/health/Virus-History.aspx
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7158286/
Autor článku
Mgr. Martina Macfeldová
Vystudovala jsem farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Od 90. let se nepřetržitě věnuji praktickému lékárenství, přičemž se také zajímám o novinky ve světě farmacie. Důkladně zjišťuji složení produktů, které jsou dostupné v zahraničí a u nás zatím ne. Volný čas především trávím s rodinou, se kterou velmi ráda chodím do přírody a po horách. Aktivně se také věnuji focení, volejbalu a posilovně.
Zeptejte se lékárníka
Odborné rady a odpovědi na vaše dotazy, a to z pohodlí vašeho domova.
