Krevní skupiny, fascinující aspekty našeho organismu, jsou definovány přítomností nebo absencí antigenů na povrchu červených krvinek. Podle antigenů tělo rozeznává, které buňky jsou nám vlastní, a které jsou cizí. Když imunitní systém rozpozná cizí antigeny, spustí imunitní reakci s cílem je zničit. Proto je důležité, aby pacient dostával vždy krev, která je shodná s antigeny dárce. Historie objevu tohoto systému sahá až do 20. století, kdy pochopení a popsání krevních skupin zlepšilo transfuzní medicínu a genetické predispozice. Jaké máme krevní skupiny a co je na nich nejzajímavějšího? Na to se v článku společně podíváme.

Zásadním objevem pro podávání krevních transfuzí se stal objev krevních skupin rakouským vědcem Ladsteinerem v roce 1901. Jednalo se o krevní skupiny, které Ladsteiner pojmenoval A,B a C. Český psychiatr Jan Janský v roce 1907 popsal čtvrtou krevní skupinu, která obsahovala současně znaky A a B. Soubor krevních skupin označil jako I,II,III a IV.

Teprve od 30. let 20. století se ustálila dnešní klasifikace krevních skupin na systém AB0:

• Skupina A – Jedinci s krevní skupinou A mají antigen A na povrchu červených krvinek a anti-B protilátky v krevní plazmě
• Skupina B – Osoby s krevní skupinou B mají antigen B na povrchu červených krvinek a anti-A protilátky v krevní plazmě
• Skupina AB – Jedná se o vzácnou krevní skupinu, ve které jsou přítomny oba antigeny A i B na povrchu červených krvinek a nemají žádné protilátky v krevní plazmě 
• Skupina 0 – U lidí s touto krevní skupinou jsou přítomny protilátky anti-A i anti-B, ale nemají žádné antigenní markery A ani B

Dalším klíčovým aspektem je Rh faktor, což je antigen označený jako RhD. Jeho přítomnost nebo absence určuje, zda je krevní skupina klasifikována jako pozitivní, nebo negativní. 

• Rh pozitivní – Jedinci s Rh pozitivní krevní skupinou mají na povrchu červených krvinek přítomný RhD antigen. Taková krev se pak označuje například jako A pozitivní. 
• Rh negativní – U těchto jedinců RhD antigen v červených krvinkách nenajdeme. Taková krev se pak označuje například jako A negativní. 

Rh faktor je klíčový v době těhotenství, kdy konflikt mezi Rh negativní matkou a Rh pozitivním plodem může vyvolat imunologickou reakci. V případě, že se jedná o první těhotenství nehrozí miminku ani matce větší riziko. Komplikace by mohly nastat při druhém a dalším těhotenství, kdy se během prvního porodu v těle matky vytvořily protilátky. V moderní medicíně toto ale již problémem nebývá. Gynekolog při prvních odběrech krve ženy zjišťuje krevní faktor, pokud je Rh negativní, zaznamená to do těhotenské průkazky. Po porodu se zjišťuje Rh faktor novorozence, v případě, že je pozitivní, dostane matka do 72 hodin po porodu injekci imunoglobulinu. V současné době se podává injekce imunoglobulinu ženám s Rh negativním faktorem preventivně ve 28. týdnu těhotenství. V průběhu těhotenství je úroveň protilátek bedlivě sledována. Ve většině případů se tento problém po narození miminka řeší ozařováním novorozenecké žloutenky.

Stanovení odborné klasifikace krevních skupin je klíčové pro stanovení genetických predispozic a imunologických interakcí, což hraje hlavní roli v medicíně a transfuzní praxi. 

Jedná se o komplexní oblast, kde dědičnost hraje zásadní roli v určování, jaký typ krevní skupiny bude jedinec mít. Genetika krevních skupin souvisí se dvěma hlavními systémy, AB0 a Rh a je ovlivněna geny umístěnými na chromozomech. Každý z nás dostane jednu část genetické informace o krevní skupině od matky a jednu od otce. Při spojení genů od obou rodičů, dochází ke vzniku konkrétní kombinace krevních skupin.

Některé geny jsou dominantní, tedy silnější než jiné. Například geny pro A a B jsou silnější než gen pro 0. Pokud se setká silný gen A nebo B se slabší 0, výsledná krevní skupina bude A nebo B. Pokud dojde ke spojení dvou silných A i B, výsledná krevní skupina bude AB. Zjednodušeně se dá říct, že informace o krevní skupině můžeme mít po nějakém ze svých předků. Pokud má otec krevní skupinu A a matka B, dítě může mít krevní skupinu 0, která se projeví právě až u generace našeho potomka. Dědičnost krevních skupin je poměrně složitá a je ovlivněna celou řadou faktorů.

Gen pro Rh faktor funguje podobně. Přítomnost genu na chromozomu, určuje zda bude jedinec Rh pozitivní nebo Rh negativní. Když je tedy jeden z rodičů Rh pozitivní a druhý Rh negativní, dítě může mít Rh pozitivní i negativní skupinu. 

Znalost dědičnosti krevních skupin je zásadní pro prevenci možných problémů při krevních transfuzích nebo během těhotenství. Celkově vzato, geny, které určují naši krevní skupinu, nám přicházejí od rodičů a kombinací těchto genů vzniká jedinečný charakter naší krve. 

Existují i další systémy krevních skupin, které zahrnují různé antigeny a mohou hrát roli při krevní transfuzi nebo v těhotenství. Mezi tyto systémy se řadí například MNS systém nebo Kell systém.

• MNS systém

V MNS systému jsou zásadní antigeny M, N, S a s. Jedná se o bílkoviny a glykoproteiny nacházející se na povrchu červených krvinek. Zásadním pro určení je přítomnost nebo absence těchto antigenů. Osoby s antigenem M jsou označovány jako skupina M. Osoby s antigenem N jsou označovány jako skupina N. Existuje také podskupina S a s, kde přítomnost těchto antigenů definuje další krevní skupiny. MNS systém nehraje klíčovou roli pro klinickou praxi tolik, jako systém AB0 nebo Rh faktor, ale může hrát roli při transplantaci nebo při komplikacích během těhotenství. 

• Kell systém

Zásadním v tomto systému jsou antigeny Kell, které jsou také umístěny na povrchu červených krvinek. Tento systém se převážně uplatňuje při krevních transfuzích a během těhotenství. Jedinci, kteří mají antigen Kell se nazývají jako Kell pozitivní. Lidé, kteří tento antigen nemají se nazývají Kell negativní. 

Přítomnost nebo absence antigenů v Kell systému může být klíčová při přípravě na transfuzi nebo při rozdílnosti antigenů mezi matkou a plodem. Podobně jako tomu je v Rh systému. Celkově jsou další systémy krevních skupin důležité pro porozumění dalších medicínských situací, kdy je potřeba zohlednit různé antigenní kombinace. 

Při transfuzích krve je důležité posoudit kompatibilitu mezi dárcem a příjemcem. Nesprávné vyhodnocení může mít vážné následky a způsobit různé zdravotní komplikace.

Níže jsou klíčové aspekty, které mají zásadní význam pro posouzení kompatibility při transfuzi: 

• Prevence imunologické reakce – při transfuzi krve dochází k přenosu červených krvinek, které obsahují různé antigeny. Nesprávná kombinace způsobí imunologickou reakci, což vede k závažným zdravotním komplikacím. 
• AB0 a Rh kompatibilita – tyto dva systémy jsou zásadní pro vyhodnocení krevní transfuze. Příjemce dostává krev od dárce se stejným AB0 typem a Rh faktorem. Například, příjemce skupiny A pozitivní dostává ideálně krev dárce se skupinou A pozitivní. Za určitých podmínek může tzv. univerzální příjemce – člověk s krevní skupinou AB+ přijmout i krev cizí krevní skupiny. Jedinec s krevní skupinou AB má na povrchu červených krvinek antigeny A i B a může dostat krev krevní skupiny 0,A,B i AB. Univerzální dárce – člověk s krevní skupinou 0-, nemá na povrchu žádné antigeny, a proto může darovat krev i pacientovi s jinou krevní skupinou. 
• Kell systém – při opakovaných transfuzích a v těhotenství se také zohledňuje Kell systém. 

Rizika a komplikace transfuzí nesprávných krevních skupin:

• Hemolýza - pokud by dostal pacient s krevní skupinou A krev dárce skupiny B, protilátky anti-B by napadly dárcovy červené krvinky a výsledný rozpad krvinek by pacient nepřežil. Z tohoto důvodu je nutné podávat vždy jen transfuze krve o stejné krevní skupině.
• Imunologické reakce – Imunologická reakce, včetně tvorby protilátek může způsobit horečku, bolesti kloubů, nevolnost nebo dokonce i život ohrožující komplikace. 
• Akutní a chronické následky

Pečlivá kontrola krevních skupin je nezbytná před každou transfuzí, aby nedošlo ke komplikacím, nežádoucím reakcím a zajistila se bezpečnost pacienta. 

Spojitost mezi krevními skupinami a určitými onemocněními není prozatím jednoznačně popsána. Existuje několik studií, ale výzkum v této oblasti stálé probíhá. Výsledky nejsou jednoznačné a studie nedosahují shodných závěrů. 

Níže se podíváme na vztah krevních skupin s určitými onemocněními: 

• Kardiovaskulární onemocnění – některé studie naznačují, že lidé s krevní skupinou A mohou mít vyšší riziko srdečních onemocnění.
• Infekční onemocnění - určité bakteriální a virové infekce mohou být spojeny s krevními skupinami. Například podle některých studií osoby s krevní skupinou A mají vyšší riziko prodělání infekce, způsobené bakterií Helicobacter pylori. 
• Žaludeční karcinom – na základě výsledků určitých studií, je krevní skupina A spojena s vyšším výskytem vývoje žaludečního karcinomu.

Krevní skupina A je tedy spojena s vyšším rizikem srdečních onemocnění a žaludečního karcinomu, oproti tomu má nižší riziko vývoje některých typů nádorů. Lidé s krevní skupinou B mají vyšší riziko karcinomu tlustého střeva a některých srdečních onemocnění. Osoby, které mají krevní skupinu AB se mohou potýkat s riziky, týkající se krevních skupin A i B. Jedinci s krevní skupinou 0 mají nižší riziko vývoje srdečních onemocnění, ale jsou více ohroženi vývojem vředů, překyselením žaludku a zánětlivým onemocněním.  

Je důležité si uvědomit, že tyto vztahy nejsou potvrzené a jednoznačné. Vztahy mezi krevními skupinami a onemocněními mohou být ovlivněny celou řadou individuálních faktorů, jako je genetika, životní styl a další. Výzkum v této oblasti stále pokračuje, ale zatím je toho ještě spousta před námi. 

Teorie stravování podle krevních skupin vznikla v 80. letech 20. století. Byla popsána v knize amerického lékaře Petera D'Adama. Princip stravování vychází z toho, že každá skupina má odlišný metabolismus zpracování potravin. Opírá se o fakt, že některé potraviny mohou být pro jednu skupinu červených krvinek prospěšné, pro druhou však škodlivé. Pro každou krevní skupinu vytvořil seznam vhodných a nevhodných potravin. Cílem je se stravovat tak, abychom mysleli na prevenci onemocnění, která by mohla být spojena s naší krevní skupinou a snažili se tak onemocnění předcházet. Tato teorie není však vědecky podložená a řada odborníků ji považuje za kontroverzní. 

Přehled doporučené stravy podle krevních skupin:

• Krevní skupina A - soustředí se převážně na vegetariánskou stravu, s důrazem na čerstvé ovoce, zeleninu a rostlinné bílkoviny. Nežádoucí je maso, mléčné výrobky a některé obiloviny.
• Krevní skupina B – jedinci s krevní skupinou B by měli konzumovat převážně vyváženou stravu včetně masa, dodržovat vyváženost mezi rostlinnými a živočišnými produkty.
• Krevní skupina AB – doporučení se týká stejných bodů jako platí pro krevní skupiny A a B. Omezují se některé druhy masa a obilovin.
• Krevní skupina 0 – Pro tyto osoby je prospěšná strava bohatá na bílkoviny, zejména živočišného původu, s omezením obilovin a luštěnin. 

Mnoho odborníků považuje tuto teorii za nedostatečně vědecky podloženou. Racionální strava by měla být především založena na individuálních potřebách, prostředí, preferencích a celkovém zdraví. 

K určení vlastní krevní skupiny se využívá několik postupů: 

• Laboratorní testy – tyto testy se provádí odebráním vzorku krve ze žíly. Nejčastěji se používá metoda známá jako test AB0 a Rh faktoru. 
• Domácí testy – test se provádí po odebrání kapky krve, kterou zvládnete odebrat sami v pohodlí domova. Testy jsou dostupné online nebo v lékárnách.
• Dárcovství krve – součástí vyšetření bývá provedení testu na krevní skupinu. 
• Těhotenství - v rámci odběrů krve v těhotenství můžete zjistit svou krevní skupinu.

Znalost krevní skupiny je klíčová pro darování krve nebo během těhotenství. V případě urgentní transfuze je rychlý přístup k informacím o krevní skupině klíčový. Nesprávná transfuze může mít vážné následky a způsobit komplikace. V těhotenství je pak zásadní znalost vlastního Rh faktoru. Zjištění krevní skupiny by mělo být součástí základní informovanosti každého jedince.

Rozlišujeme několik systému pro klasifikaci krevních skupin. Nejčastěji využívaný je systém AB0 a Rh faktor. Krevní skupiny rozdělujeme do 4 skupin, krevní skupina A,B, AB a 0. Rh faktor pak může být pozitivní nebo negativní. Zásadním objevem pro podávání krevních transfuzí se stal objev krevních skupin rakouským vědcem Ladsteinerem v roce 1901. Nezávisle na něm pak český psychiatr Jan Jánský popsal čtvrtou krevní skupinu. 

Znalost dědičnosti krevních skupin je zásadní pro prevenci možných problémů při krevních transfuzích nebo během těhotenství. Znalost vlastní krevní skupiny má zásadní vliv na zdraví jedince, dárcovství krve, transfuzi nebo v těhotenství. Existuje několik teorií zabývajících se spojením určitých onemocnění a krevních skupin. Výzkumy v tomto odvětví stále probíhají, ale existuje stále celá řada nezodpovězených otázek. Znalost vlastní krevní skupiny by měla být součástí zdravotního povědomí každého člověka. 

https://www.prf­.upol.cz/file­admin/userdata/PrF/ka­tedry/kbb/Doku­menty/Materia­ly_k_vyuce/OG­CSB_-_cviceni_z_obec­ne_genetiky/OG­CSB_2020/07-Krevni-skupiny2020.pdf

https://www.wi­kiskripta.eu/w/Krev­n%C3%AD_skupi­ny

https://www.cckp9­.cz/krevni-skupiny

https://www.uv­n.cz/cs/o-krvi?start=2

https://www.my­protein.cz/blog/str­ava/stravovani-podle-krevnich-skupin/