Epilepsie není jedna nemoc. Jedná se o souhrn neurologických, nikoliv však psychických onemocnění. Charakterizuje ji výskyt opakovaných (více než 2) epileptických záchvatů. Jaký je její průběh, příčina a léčba? V článku se společně podíváme na to, že s epilepsií se dá žít normální život, i když s některými omezeními. 

Nemoc se projevuje opakovaným výskytem epileptických záchvatů. Při tomto záchvatu je ochromena mozková činnost. Seskupení nervových buněk vytváří elektrické impulzy, které se nekontrolovaně šíří. Záchvat se může pokaždé lišit, přecházet od pouhého brnění, přes výpadky paměti až po známé křeče se ztrátou vědomí. Záchvaty se vyskytují kdykoliv během dne včetně noci. U každého pacienta se nemoc trochu liší, ať už typem záchvatů, příčinou, léčbou nebo průběhem. 

Epilepsie je čtvrtou nejvíce se vyskytující neurologickou poruchou na světě. V Česku žije zhruba 100 000 pacientů s epilepsií. Ročně si diagnózu vyslechne zhruba 5000 lidí. Diagnostikování nemoci je obvykle možné po prodělání 2 epileptických záchvatů bez jiné další příčiny, jako je intoxikace alkoholem, účinek léků nebo nízká hladina cukru v krvi.  Nečekaný záchvat není dobré podceňovat, protože může vést k nebezpečným komplikacím (autonehoda, pád, utonutí, sociální komplikace). Epilepsie se může projevit kdykoliv během života.

Typy epilepsie:

• částečná - záchvaty mají ložiskový charakter. Elektrické impulzy vycházejí z jedné části mozku. Záchvaty se dělí na jednoduché (bez ztráty vědomí) a komplexní (se ztrátou vědomí),
• generalizovaná - záchvaty omezují všechny části mozku. Dochází obvykle k postižení obou hemisfér.

Díky stále probíhajícímu genetickému výzkumu se poznatky ohledně příčin epilepsie neustále rozšiřují. Klasifikace od roku 2017 rozděluje příčiny vzniku epilepsie následovně:

• genetická dispozice – k dnešnímu dni je popsáno více než 500 genů, které souvisí s rozvojem epilepsie. Dědičnost se pohybuje kolem 30 %. Ve velké většině případů jsou však genetické odchylky neznámé, 
• strukturální změny na mozkové kůře – mozková abnormalita podstatně zvyšuje riziko rozvoje záchvatů. Může se jednat o abnormalitu získanou (nádor, cévní mozková příhoda, trauma, infekce) nebo vrozenou (malformace vývoje). Mozkové nádory jsou odpovědné za 10 – 15 % epilepsií dospělého věku,
• metabolické poruchy – určité poruchy metabolismu se mohou projevovat také epilepsií. Většina těchto poruch má genetický základ, deficit kyseliny listové je pak poruchou získanou,
• autoimunitní záněty – záněty postihující centrální nervový systém,
• infekce - celosvětově nejběžnější příčina. Důsledkem infekčních chorob, které mohou způsobit funkční změny v mozku. Nejčastěji se jedná o HIV, malárii, TBC, neurocysticerkózu nebo toxoplazmózu. Často se s touto příčinou setkáváme v rozvojových zemích, kde je riziko rozvoje epilepsie nejvyšší,
• neznámá příčina – až 60 % případů se i na nejmodernějších zobrazovacích metodách (CT, MMR) jeví v pořádku, tzn. funkce mozku je sice porušena, ale mozek vypadá zcela normálně.

Anamnéza při posuzování záchvatů epilepsie je velmi důležitá. Stanovení diagnózy přináší pro pacienta celou řadu psychických a sociálních změn, proto je nezbytně nutné diagnózu zvážit a učinit po důkladném vyšetření. Lékař si pokládá celou řadu otázek: 

• Byl záchvat epileptický? 
• Byl opravdu první? 
• Bude se opakovat? 

U pacienta by měla být dále provedena celá řada vyšetření (neurologické, kardiologické, EEG, MMR, laboratorní). Diagnóza závisí na popisu záchvatu pacienta nebo svědka. Na průběh záchvatu si nepamatuje až 80 % pacientů, proto výpověď blízkých osob může být klíčová. 

Dále se lékař vyptává na epilepsii v rodině, komplikace při porodu, úrazy hlavy, záněty mozku, drogy, psychické choroby a alkohol. Ve více než polovině případů, kde je podezření na epileptický záchvat je nakonec jiná příčina. Popsání záchvatů je velmi důležité, následuje vhodný výběr léčby podle typu záchvatů. Jsou popsány rizikové faktory, podle kterých lze očekávat riziko opakování. Avšak dle dostupných informací by léčba měla být zahájena, až po prodělání druhého záchvatu.

Po důkladném stanovení diagnózy se přistupuje k předepsání léků tzv. antiepileptik. Jejich užívání je většinou dlouhodobé a může mít celou řadu nežádoucích účinků, proto by se neměly předepisovat tzv. pro jistotu. Při užívání léků je na místě pravidelnost a dodržování správného dávkování. Nepravidelné užívání léků je spojeno s rizikem nahromadění záchvatů, až k jejich splynutí, což je životu ohrožující stav. Výběr léku je založen na typu epileptického záchvatu daného pacienta. Asi u 30 % pacientů epilepsie vymizí zcela do 5–10 let od svého počátku, u dalších 30 % je dobře kontrolovatelná antiepileptiky, u posledních 30 % je pak hůře léčitelná a je na místě zvážit další možnosti léčby. Takto se běžně postupuje, pokud neznáme příčinu rozvoje epilepsie. Braní antiepileptik nemusí být vždy celoživotní. O vysazení lze uvažovat, pokud je pacient 2 roky bez záchvatu, samozřejmě po konzultaci s ošetřujícím lékařem. 

Pokud známe příčinu epileptických záchvatů nebo léčba antiepileptiky není úspěšná, obvykle se přistupuje k chirurgické léčbě. Cílem je odstranění mozkové tkáně, která je zodpovědná za záchvaty. Je to jediná možná cesta ke skutečnému vyléčení epilepsie. V současné moderní medicíně je metoda považována za bezpečnou a účinnou. V Česku je ročně operováno zhruba 100 pacientů. Pacient, který je zařazen do programu musí být léčen antiepileptiky alespoň 2 roky a musí být zřejmé, že mu v léčbě nepomáhají. Pro operační léčbu je vhodná pouze epilepsie částečná. Před samotným výkonem je nutné zvážit, zda odstranění poškozené oblasti nebude mít vliv na ztrátu neurologické funkce (poruchu řeči, hybnosti, paměti).
 

Z dalších způsobů podpůrné léčby se využívá tzv. vagová stimulace nebo ketogenní dieta. Pacientům je doporučováno udržovat stres v normě pomocí relaxačních cvičení, aromaterapie, jógy a dostatku spánku. Pacient by měl mít v jídelníčku mnoho potravin bohatých na omega-3 mastné kyseliny, které podporují normální činnost mozku. Bohatým zdrojem těchto kyselin je například rybí olej nebo lněná semínka. Dále se jeví jako vhodné podporovat normální funkci nervové soustavy pomocí hořčíku. Důležité je nezapomínat na pravidla zdravého stravování s dostatečným přísunem vitamínů v čerstvém ovoci a zelenině.

Onemocnění má velký vliv na psychický i fyzický stav jedince, proto je nesmírně důležité mít nemoc pod kontrolou. Při nekontrolované epilepsii nemocní často při záchvatu utrpí zranění, jehož důsledkem může být celá řada přidružených problémů. Život s epilepsií má mnohá úskalí - dodržování spánkového režimu, zákaz pití alkoholu, nemožnost určitých výkonů práce nebo práce v třísměnném provozu. 

U 32 % pacientů trpících záchvaty byla prokázána klinická deprese, zatímco u pacientů v remisi pouze u 8 %. Pacienti se záchvaty mají oproti pacientům v remisi vyšší pravděpodobnost horšího zdravotního stavu, zákazu řízení, omezeného profesního uplatnění a sociální stigmace, než pacienti v remisi. Nedostatečná kontrola epilepsie snižuje kvalitu života pacientů, proto dosažení kontroly onemocnění u všech pacientů zůstává hlavním cílem. 

Je třeba se zaměřit již na přirozený a klidný porod, snažit se minimalizovat počet úrazů novorozence během a po porodu. U dětí je vhodné jakýkoliv výskyt febrilních křečí konzultovat s neurologem, který určí další postup. Každý úraz hlavy je spojen se zvýšeným rizikem rozvoje epilepsie, a proto se snažte těmto úrazům předcházet. Důraz je kladen také na omezení konzumace alkoholu či jiných návykových látek, které mohou mít vliv na rozvoj epileptického záchvatu. 

Pacienti léčící se s epilepsií musí dodržovat režimová opatření a pravidelně užívat předepsané léky. Mezi tato opatření patří pravidelný spánek, omezení alkoholu a vyloučení návykových látek. Dostatečný pitný režim, racionální strava a vyhýbání se stresovým situacím. Důležité je vyhýbat se fyzickému a psychickému vyčerpání, které může vést k vyvolání epileptického záchvatu. 

Pro nemocné žalostně chybí osvěta. Většina lidí vnímá epilepsii jako příšerné onemocnění, kdy po diagnostikování se pacientovi zásadně změní život. S první pomocí při epileptickém záchvatu se pojí celá řada mýtů, přitom nejdůležitější může být pouze odstranit předměty, o které by se pacient mohl poranit, podložit hlavu a nijak dotyčného neomezovat. Tuto osvětu je potřeba šířit například skrz vzdělávací portály jako je  Akademie věd ČR, Epistop z.s., Společnost E a další, které se tématu epilepsie rozsáhle věnují. 

V současné době se výzkum soustředí na personalizovanou léčbu. Pozornost odborníků je především směřována na pacienty, u nichž dosavadní léčba není úspěšná. Moderní výzkum epilepsie je zaměřen na úzkou spolupráci odborníků napříč obory. Jedná se o lékaře, molekulární genetiky, matematiky, biotechnology a další. Na prvních příčkách celosvětového zájmu jsou nyní molekulárně genetické metody, které jdou ruku v ruce s pochopením fungování mozku. Předmětem zájmu biotechnologů jsou speciální implantáty, které by umožňovaly sledovat elektrickou aktivitu mozku, díky tomu by bylo možné epileptické záchvaty předvídat. Dalším předmětem výzkumu je pak uplatnění nanotechnologií a nanorobotů, které by pomáhaly zavést léky cíleně do oblasti epileptického ohniska. 

Lékaři také stále pracují na zkvalitnění diagnostických metod, které by umožňovaly určit oblast mozku, kde vznikají záchvaty a tím i zacílit výsledky chirurgické léčby. 

Velkým slibem do budoucna je také genová terapie. Bylo již prokázáno, že zanesení části genu do epileptického ohniska vede k vymizení epilepsie. V současné době probíhají další výzkumy ohledně ověření těchto poznatků také v klinické studii. 

Epilepsie je souhrn neurologických, nikoliv však psychických onemocnění. Charakterizuje ji výskyt opakovaných (více než 2) epileptických záchvatů.  Při tomto záchvatu je ochromena mozková činnost. Seskupení nervových buněk vytváří elektrické impulzy, které se nekontrolovaně šíří. Záchvat se může pokaždé lišit, přecházet od pouhého brnění, přes výpadky paměti až po známé křeče se ztrátou vědomí. Nejčastější příčiny jsou genetická predispozice, úraz mozku, další onemocnění mozku, metabolické poruchy a infekce. Mnoho případů epilepsie také nemá jasně popsanou příčinu. Stanovení diagnózy přináší pro pacienta celou řadu psychických a sociálních změn, proto je nezbytně nutné diagnózu zvážit a učinit po důkladném vyšetření. Po důkladném stanovení diagnózy se přistupuje k předepsání léků tzv. antiepileptik. Jejich užívání je většinou dlouhodobé. Onemocnění má velký vliv na psychický i fyzický stav jedince, proto je nesmírně důležité mít nemoc pod kontrolou. 

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Epilepsie

https://www.ho­molka.cz/nase-oddeleni/11635-specializovana-centra/11635-centrum-pro-epilepsii/11856-pro-pacienty/11858-vagova-stimulace

https://www.fnbrno­.cz/informace-pro-nemocne-s-epilepsii/t1453

https://www.spo­lecnost-e.cz/o-epilepsii

https://viphar­m.cz/epilepsie

https://www.pro­lekare.cz/tema/e­pilepsie/deta­il/nedostatec­ne-kontrolovana-epilepsie-snizuje-kvalitu-i-delku-zivota-130511

http://www.epi­lepsiebrno.cz/o­mezeni-z-diagnozy-epilepsie.html

https://www.sim­plea.cz/epilep­sie/

https://www.av­cr.cz/cs/o-nas/aktuality/A­kademie-ved-se-pripojuje-k-pripomince-Mezinarodniho-dne-epilepsie

https://www.li­dovky.cz/relax/zdra­vi/vyzkum-epilepsie-lekarum-pomahaji-i-nanoroboti.A150420_152­711_ln-zdravi_ape